Na závěr programu začala kapela na podium vytahovat z publika dívky. Baskytarista Ken Casey naopak pódium opustil a vydal se do davu nadšených diváků. Dále však pokračoval ve zpěvu.

Kapela však nezapomněla ani na přece jen početnější mužské návštěvníky. I je na konci přídavku pozvala na pódium, kam se jich natlačilo dobrých třicet. I tak kapela dál hrála.

Koncert prokázal mimořádné kvality těchto bostonských následovníků irských Pogues. Zatímco na deskách občas ukazují dvě tváře, naživo se jim podařilo dokonale skloubit punkovou energii s prvky tradiční irské hudby, které zdůrazňovaly akordeon, mandolína, akordeon, píšťalka a dudy.

Na dlouho očekávaný koncert se sjeli diváci z celé republiky, kteří před začátkem koncertu skandovali Let´s Go Murphys. A jejich nadšení nebralo konců, i když v sále bylo nedýchatelno a na stěnách se srážela voda.