Vím, že k sobě máte blízko s Václavem Havlem. Jak jste se seznámili?

Poprvé jsme se potkali v roce 1991, když dostal čestný doktorát na univerzitě v Los Angeles. Řekl mi, že jsme vlastně kolegové, což pro mě bylo velkou ctí. Vždycky jsem se snažil svou tvorbou protestovat proti potlačování lidských práv. Západ jsem se snažil informovat o tom, co se během totalitního režimu v Československu dělo. Také proto, že moje rodina pochází ze slovenského Humenného.

Vaše rodina odešla z Československa již v roce 1929. Bylo složité se sem potom v šedesátých letech vrátit?

Byl to velký problém. Nakonec jsem poprvé přicestoval na speciální vízum s misionáři, kteří vozili americké občany na návštěvu za příbuznými do východního bloku. Během invaze ruských vojsk v roce 1968 jsem byl u strýce na Slovensku. Najednou přijely ruské tanky. Rusové mě zadrželi, osm hodin mě drželi zamčeného na záchodcích ve vlaku, sebrali mi psací stroj i všechno, co jsem psal. Potom mě s dalšími cizinci naložili do autobusu a deportovali nás ze země.

Chtěl jste se potom ještě vrátit?

Jistě. Přijel jsem až někdy v polovině sedmdesátých let. Musel jsem se ale neustále hlásit policii. Během této návštěvy si mě v Humenném zavolala knihovnice. Do knihovny tam dal zřejmě můj bratranec mou knihu In the Talking Hours. Jedna z básní byla věnována Janu Palachovi a zmiňuji tam i Dubčeka. Knihovnice vzala nůžky a všechny problematické části vystříhala. Byl to pro mě šokující zážitek.

V roce 1985 jste byl pozván na první mezinárodní festival v Moskvě, kde jste přednášel kromě osmi tisíc lidí i pro vůdce Sovětského svazu Gorbačova...

Byl jsem v té době nejmladším pozvaným literátem a bylo úžasné číst ve společnosti Roberta Blye, Boba Dylana nebo mého velkého vzoru Seamuse Heaneyho. Mohl jsem číst básně, které kritizovaly režim v Moskvě. To bylo pro mě známkou toho, že se situace vyvíjí k lepšímu.

Ve své poezii se hodně zabýváte globálními problémy. Chcete jejím prostřednictvím překračovat hranice a měnit svět...

Držím se hesla, že básníci by měli hýbat myslí králů, světových vůdců. Podle mě to funguje. John Kennedy byl ovlivněn Robertem Frostem, Shakesperovy myšlenky ovlivňovaly britské panovníky. Já jsem rád, když mohu číst pro kohokoli a poukázat na globální problémy, kterými se zabývám ve všech svých knihách. Říkám jim rakoviny lidstva.