Teatro alla Scala, jak se divadlo oficiálně nazývá, postavila v letech 1776 až 1778 čtveřice italských architektů na místě, kde stál kostel Santa Maria della Scala a poté divadlo Ducale, které roku 1776 vyhořelo.

Štědrým finančním obnosem ke vzniku přispěla též tehdejší panovnice v Lombardii, císařovna Marie Terezie. "Milánská opera zastíní všechny ostatní operní scény," věštila prorocky nové scéně. V roce 1830 bylo divadlo rozšířeno a v letech 1867, 1921 a 1943 (poničeno bombardováním) renovováno.

Poslední rekonstrukce původní neoklasicistní budovy spolu s netradičně řešenou novou přístavbou proběhla v letech 2001-2004 - a nevyhnula se kritikám. Hlavní příčinou protestů byly především dvě nové přístavby připomínající věže, které vyrostly v zadním traktu divadla (slouží jako zázemí pro kanceláře, zkušebny, šatny a jídelny).

La Scala .: La Scala foto: Reuters/Stefano Rellandini

Tyto objekty totiž značně převyšují vlastní divadlo a konzervativní Italy tyto "monstróznosti" šokovaly. Rekonstrukce stála 60 miliónů eur a scéna byla opět otevřena 7. prosince 2004.

Operní sezona La Scaly začíná vždy 7. prosince ve svátek svatého Ambrože. Představení v divadle, které má 2800 sedadel, musí končit vždy do půlnoci, po zahájení představení se do hlediště diváci již nepouštějí. La Scala funguje jako soukromé těleso, přičemž ve správní radě jsou zastoupeni hlavní přispěvatelé: soukromé firmy a milánská obecní správa. Značná část prostředků přichází také ze státní pokladny.

Přes 300 světových operních premiér slavných skladatelů

Od svého založení uvedla La Scala přes 300 světových operních premiér slavných skladatelů, například Giuseppe Verdiho, Geatana Donizettiho, Vincenza Belliniho nebo Giacoma Pucciniho.

Po druhé světové válce zde měly premiéru díla Carla Orffa, Francise Poulenca, Manuela de Fally, Luciana Beria, Luigiho Nona či Karlheinze Stockhausena. Jednou z posledních premiér byla v roce 2002 opera Proces italského skladatele Alberta Colly podle románu Franze Kafky.

Historii La Scaly psali také čeští umělci. Už v 19. století tu zářila italská sopranistka českého původu Teresa Stolzová, ve 20. století vystupovali v La Scale basisté Vilém Zítek a Pavel Ludikar a pěvkyně Ema Destinnová a Jarmila Novotná. V roce 1968 zde zpívala úlohu princezny Turandot sopranistka Hana Janků a v témže roce vystupovala ve Wagnerově Valkýře Soňa Červená.

Eva Randová, Dagmar Pecková či barytonista Ivan Kusnjer

Později se v La Scale objevila Eva Randová, Dagmar Pecková či barytonista Ivan Kusnjer. V roce 1997 zde v hlavní roli v Ponchielliho Giocondě debutovala Eva Urbanová, v březnu 2006 rolí Kudrjáše v Janáčkově Kátě Kabanové i tenorista Štefan Margita. Tenorista Peter Dvorský, který je v Miláně pravidelným hostem už od roku 1979, hovoří o La Scale v superlativech: "Má úžasný esprit, nepřekonatelnou atmosféru."

Pro La Scalu ale pracovali i čeští režiséři: Václav Kašlík, jenž v roce 1964 připravil Hindemithovu operu Cardillac na scéně výtvarníka Josefa Svobody, a Karel Jernek, jehož inscenace Janáčkovy opery Z mrtvého domu byla uvedena roku 1966. Svoboda byl také výtvarníkem při premiéře opery Atomova smrt Itala Giacoma Manzoniho v roce 1965. Úspěchy slavil v La Scale i Pražský filharmonický sbor.