Článek
Do Divadla v Dlouhé mě vedla právě zvědavost, jak se Karel Roden po Bernhardovi či Mrožkovi v Divadle Komedie zmocní role notorického hypochondra Arganta, a co lze z Moliérova Zdravého nemocného, postaveného na této nesporně zajímavé herecké osobnosti, pro dnešek vytáhnout. Bohužel, obojí se ukázalo jako promarněná šance.
Režisér Jakub Maceček, který pro festival nastudoval již hru Na konci duhy s Hanou Maciuchovou v rolí Judy Garlandové, se tentokrát spokojil s pouhou komediální nadsázkou, obtaženou hodně tlustou a divácky podbízivou čarou.
Téma hypochondrie křivící nejen Arganovo tělo, ale i duši a charakter, promarnil v třeskuté taškařici, v níž halasně troubí nahrané větry, „klystérek“ tryská z protagonistovy zadnice, o ostatních projevech týraných útrob nemluvě. Jaksi se v tom všeobecném „veselí“ vytratil text i jeho smysl. Zato přibyly „quasibarokní“ zpěvy průvodkyně Flóry únavně prostupující inscenaci v intonačně značně pochybném provedení (Lida Keprtová).
K tomu, aby z Argana vytvořil alespoň trochu zajímavou figuru, nedostal Karel Roden příležitost. On i jeho spoluhráči jsou vedeni k permanentní herecké křeči, přehrávání a šmíře, zřejmě v představě, že takto má vypadat nevázaná letní komedie. Ale buďme spravedliví - na zhlédnuté repríze se diváci vděčně smáli každému hlučně uniklému větru. Když už přišli (za nemalé vstupné) na hereckou hvězdu, tak si to prostě „užili“. Co na tom, že Moliérovu brilantní komedii odvály větry kamsi do zákulisí...
Nicméně, Karel Roden je opravdu dobrý herec a nevím, jestli má něco podobně laciného zapotřebí. Zvláště, když tu a tam se přece jen na okamžik zazdálo, že by dokázal z Argana vytvořit monstrózně groteskní figuru. Škoda. Třeba někdy příště.
Moliére: Zdravý nemocný
Režie Jakub Maceček, scéna Petra Kučerová, kostýmy Kateřina Novohradská, hudba Mario Buzzi, choreografie Hana Charvátová, dramaturgie Lubomír Sůva, produkce Hana Urbanová. Premiéra 30. 6. 2008, psáno z reprízy 8. 7. 2008.