Říci, že je Marek Eben vtipný, je možná málo, v písňových textech je hodně vtipný. Na nové desce pokračuje ve své oblíbené metodě poetizace všedního dne - zaujmou ho oschlé chlebíčky i prosté klepání na dveře a z takových témat dokáže vykřesat nečekané metaforické řetězce.

Nejde jen o legraci, texty mají i druhou, hlubší vrstvu, ze které občas zamrazí. Eben vlastně zpívá o tom, že stárne, o tom, co všechno prožil, a o tom, že si uvědomuje vlastní smrtelnost - nejvýrazněji to lze cítit ve skladbách Karlovy Vary a Pomník. Potměšilé žerty si ale neodpustí nikdy, ani když žádá, aby mu byl postaven pomník (téma ihned shazuje obavami z toho, aby na něj nemočili "čokli", nebo tím, že žádá vysoký podstavec, aby byl navždy "vysoko postavený.")

Kromě textů o minulosti a běhu času ("chlebíčku humrový, i ty jsi tu, kolik let býval si symbolem blahobytu"), zařadil i čistě legrační (např. Houston, ve kterém starostlivá manželka telefonuje kosmonautovi, aby "nelétal moc rychle") nebo ironické aktuální (Zprava dobrý nebo Folkloreček).

Poslední jmenovaná je vůbec nejpichlavější písní na albu. Vynikající parodie na folklór se trefila do černého verši jako "nejvíc mě ten folkloreček dojímá, když se hraje elektricky s bicíma" nebo "kdo si to cedečko doma vypaluje, ten moje srdečko tuze zarmucuje". Zjevné šťouchance do Čechomoru jsou ale současně zarážející - co má vlastně Eben proti jejich hudbě? Možná to někdy vysvětlí.

Hudebně Chlebíčky nepřinášejí převrat, kapela pokračuje v rozvíjení typického ebenovského jazz-folku, který se vyznačuje nehlučným, hravým a inteligentním přístupem. Obohacující jsou nenápadné instrumentální žertíky, např. když Marek Eben zpívá, že "kameny se valí ze žlučníku dolů" kapela naznačí motiv z Rolling Stones. Zkrátka je to po všech stránkách zábavná deska, která vydrží na delší dobu. A kupte si, prosím vás, originál v obchodě, ať Marka Ebena nebolí to srdečko!

Bratři Ebenové: Chlebíčky, Sony BMG 2008