Čtu: Klavírní výtahy, romantickou literaturu a knihy o dietách. Romantickou literaturu alias červenou knihovnu čtu hlavně tehdy, když jsem přepracovaná a potřebuju si odpočinout. Nejradši mám knížky s historickým námětem, třeba ze dvora Ludvíka XIII.

Poslouchám: Roba Halforda, Metallicu a Rhapsody. A taky role, které se právě učím.

Viděla jsem: Když jsem teď o prázdninách zpívala v Londýně, tak jsem si zašla už poněkolikáté na Fantoma opery a znovu mě nadchl představitel hlavní role, který má skvěle školený hlas na úrovni operní hvězdy. Znovu jsem si na tomhle představení poplakala i hodně se nasmála. Je přesně o tom, jak se umělci v divadelním zákulisí umějí mezi sebou handrkovat. A taky jsem právě viděla zcela nový Zeffirelliho film o Marii Callasové, je úžasný.

 

Redakční tip

David Drábek: Hořící žirafy, Jana z parku a další divadelní hry

"Hrozný Drábek v Národním divadle nepřestane, dokud to nedočte do konce," předpovídá v záhlaví knihy budoucnost třiatřicetiletému Východočechovi divadelní režisér Vladimír Morávek. Drábek jako posttopolovský dramatik, režisér a divadelní hermetik ve svých hrách čerpá nejen z psychologicko-sociologického zázemí současné české společnosti, ale i z literatury. Jeho postavy jsou ovládané jak časoprostorem kosmu a postmoderními výpočty, tak autorovým černým humorem, nečekanými zvraty a kombinacemi v ději. A samozřejmě nechybí televize či rozhlas: vždyť jaký by to byl postmodernismus bez parodie médií?

David Drábek: Hořící žirafy, Jana z parku a další divadelní hry, Větrné mlýny, Brno 2003, 400 stran