Článek
Biedermeier byl dlouho posuzován negativně. V Ottově encyklopedii nové doby z 30. let minulého století se dočteme, že jde o označení bezduchého šosáctví a maloměstské pohodlnosti. Vše prý bylo poznamenáno bázní z nových politických myšlenek, měšťácké pohodlí se stalo hlavním rysem, v módě byla typická krinolína, upjatý šosácký kabát a cylindry a všemu dominovala mělká sentimentalita...
I sama geneze názvu se hledá ve spojení slov Biedermann, což je německy řádný muž, a Bummelmeier, což je označení pro povaleče. Jak už to ale bývá, řada původně sarkastických termínů vešla úspěšně do dějin umění, kde je čekala nebývalá kariéra. Vždyť i gotika byla renesančními humanisty považována za umění Gótů, kteří zničili antický Řím, a impresionismus dostal od uměleckých kritiků pojmenování jako malování „pouhých dojmů“.
Výstava na Pražském hradě představuje biedermeier jako životní styl hodný respektu a úcty. Po pompézním empíru – napoleonském císařském stylu – začali jeho tvůrci hledat inspiraci v každodenním životě a objevovat poetiku přirozenosti. Snad nejlépe to dokumentuje nábytek, kde místo honosných zlacených detailů byla dána přednost samotné kráse materiálů, takže ornamentem se stalo dýhování dřeva, což po mnoha desetiletích inspirovalo i zakladatele moderního designu a architektury.
Oděvy, nábytek i sklo
Výstava je rozdělena do několika oddílů, které se snaží postihnout obecné rysy biedermeieru, ale i jeho česká specifika. Témata jako vlast a domov, kult rodiny, život a zábava, krása přírody, svět techniky jsou zpracována z hlediska dějin kultury, idejí i umění. Snad nejpůsobivější část je věnována odívání, kde kostýmy a šperky doplňují obrazy, dokumentující použití oděvních doplňků a účesů. Na své si přijdou zájemci o užité umění – móda, nábytek a sklo tvoří páteř výstavy.
Exponátů v počtu sedmi set je v jízdárně až moc, větší redukce by možná celkovému dojmu daleko více prospěla. Znalci ale budou nadšeni, protože obdobná výstava tu dosud nebyla.
Pokud už budete na Pražském hradě, pak rozhodně stojí za návštěvu i nová expozice Národní galerie v Jiřském klášteře, která je věnována českému umění 19. století. Její autorka, historička umění Naděžda Blažíčková-Horová tu zúročila svoje letité odborné bádání i zkušenost z řady divácky hojně navštívených výstav a připravila atraktivní podívanou.
Mánes, Prachner, Purkyně, Čermák, Hynais, Ženíšek, Aleš, Brožík, Pirner, Schikaneder a Myslbek jsou představeni v nových tematických a stylových vazbách, vzájemně se tu propojuje malba, sochařství a užité umění, a to podstatně výrazněji než v dosavadních instalacích této unikátní sbírky. Náznakem jsou připomenuty i literatura a hudba, včetně specializované prodejny CD a DVD s českou klasikou.
Také historické prostory kláštera – na rozdíl od funkcionalistického Veletržního paláce – výrazně přispěly k tomu, aby divák byl připraven na působivější vnímání známých i z depozitářů vyndaných obrazů a plastik.
Místo snahy o upřednostnění národního umění je návštěvníkům nabídnuta domácí tvorba v souvislostech s evropskými trendy. Člověk si tu mnohem lépe uvědomí, že malíř Václav Brožík byl ve své době stejně slavný jako hudební skladatel Antonín Dvořák. Tato stálá expozice je pouze dočasná, což je možná škoda. Po několika letech se má přesunout do zrekonstruovaného Salmovského paláce, takže jde vlastně o déle trvající výstavu, která by neměla uniknout širší pozornosti.
Biedermeier – umění a kultura v českých zemích 1814–1848
Biedermeier – umění a kultura v českých zemích 1814–1848Jízdárna Pražského hradu, 28. květen–28. září 2008
Biedermeier – umění a kultura v českých zemích 1814–1848Jízdárna Pražského hradu, 28. květen–28. září 2008Výstavu připravilo Uměleckoprůmyslové muzeum a Správa Pražského hradu ve spolupráci s Národní galerií a Národním památkovým ústavem, hlavní autor koncepce výstavy je Radim Vondráček, velký katalog vyjde až v polovině června.
Denně včetně pondělí od 10 do 18 hodin.