Po deseti letech od února 1948 se měla země prezentovat nikoli čumpelíkovskými obrazy družstevníků na obilných lánech či slévačů u tavicích pecí, ale užitým uměním prvořadé kvality a nápaditými výrobky nových státních podniků. Světová výstava se před padesáti lety stala pro tehdejší Československo velkým mezinárodním úspěchem.

K tomuto tématu se nyní vrací obsáhlá a mimořádně dobře připravená expozice v pražské Městské knihovně nazvaná Bruselský sen, která má připomenout původní podobu Československého pavilónu prostřednictvím autentických exponátů, dokumentace i dobových fotografií, ve své druhé části pak zkoumá jeho vliv v rozličných kulturních sférách na přelomu 50. a 60. let. Působivou podobu celku vtisklo studio Olgoj Chorchoj, celý tým kurátorů vedly společně historičky umění Daniela Kramerová a Vanda Skálová.

Pavilón pro Expo 58 v Bruselu (navržený architekty Františkem Cubrem, Josefem Hrubým a Zdeňkem Pokorným) byl moderní vzdušnou stavbou, propojující vzájemně exteriér s interiérem a využívající racionální technologická a konstrukční řešení. Jeho tři části odpovídaly klíčovým tématům československé prezentace: práce, odpočinek a kultura. A tato témata byla představena se značnou nápaditostí, což oceňovali mnozí novináři i odborníci.

„Nádherný pavilón je snem umělecké fantazie, nesrovnatelné krásy, vkusu, talentu…“ nebo „Vše, s čím Československo vystoupilo na Světové výstavě, svědčí i o obzvláštní originalitě inspirace, uplatněné s jistotou estetického cítění a s využitím technických prostředků nejvýznačnějších kvalit...“ Tak se o nás tehdy psalo. Československo získalo v Bruselu 56 Grand prix, 47 čestných diplomů, 35 zlatých, 18 stříbrných a 14 bronzových medailí. Pavilón a expozice jako celek byly oceněny hlavní cenou – Zlatou hvězdou.

Audiovizuální prezentace tehdy šokovala  

Některé novinky přímo šokovaly svojí objevností, což se týkalo zejména audiovizuální prezentace. Ovace sklidil Polyekran, což bylo promítání filmů současně na několik pláten různých tvarů a forem, a Laterna magika čili kombinace živého hereckého nebo tanečního projevu s filmem.

V umělecké sféře byl Brusel přelomem pro renomé nejen českých designérů, ale především sklářských výtvarníků. Ti ukázali, že ze skla se dají dělat i prostorová umělecká díla rovnocenná malířství a sochařství. V tomto oboru šlo o mimořádný objev, Češi se rázem ocitli na světové špičce a avantgardní postavení si podrželi i následující tři desetiletí.

Československý gramofón Československý gramofón

Účast na Expo 58 ukázala, že vedle tzv. sorely čili socialistického realismu stalinského pojetí existovala v Československu paralelně i jiná umělecká tvorba, kreativní a nápaditá, a nešlo přitom o underground (ten ještě nikdo jako pojem ani neznal). Trochu se zapomínalo a zapomíná na to, že i pro toto tvořivé podhoubí musely být vytvořeny předpoklady a fungující materiální zázemí v tehdejší zcela oficiální kultuře.

Z tohoto hlediska má výstava v Městské knihovně zavádějící název. Nešlo o Bruselský sen, ale o Bruselskou realitu. Československý pavilón pro Expo 58 totiž nebyl Potěmkinovou vesnicí. Ostatně každý, kdo v 50. a 60. letech vyrůstal, s překvapením najde v Městské knihovně výrobky a předměty, které se staly běžnou součástí většiny domácností. Styl à la Brusel tak vešel do života a úspěchy československé kultury v následujícím desetiletí měly svoje kořeny právě v této osudové druhé polovině 50. let.

Bruselský sen. Československá účast na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu a životní styl 1. poloviny 60. let, Praha, Městská knihovna, do 21. září, denně kromě pondělí 10–18 hodin, vstupné: 120 a 60 Kč. Od 20. listopadu 2008 do 1. března 2009 bude Bruselský sen k vidění v Moravské galerii v Brně. Podrobnosti na internetové adrese expo58.info

Pořadateli jsou Arbor vitae societas, Galerie hlavního města Prahy, Moravská galerie v Brně, Uměleckoprůmyslové museum v Praze a Národní technické muzeum.