U mě dobrý je i návratem Hřebejkova štábu na pražský Libeňský ostrov, odkud ho před natáčením Pupenda vyhnala povodeň. Tentokrát se sem vydává za chataři a mariášníky z počátku 90. let, do časů restaurace kapitalismu v Čechách se všemi jejími zlatokopeckými projevy.

Mezi chataři

Na Libeňák do hospody k Buddymu jako by ale ještě nová doba nedoplavala. Žije se tu hezky postaru, což v tomto případě znamená zvolna. Chlapi rybaří a mastí mariáš, a když je třeba, došlápnou si na zloděje, protože kdo kdy viděl, aby spory mezi ostrovany řešil policajt.

Ženské sázejí rajčata a žehrají na chlapy – dříve jako teď a jako vždy. Plísňové džíny, kupónová privatizace, lehké topné oleje, zkrátka „prvotní akumulace kapitálu“ probíhá kousek odtud, na pevnině.

Filmu chybí šťavnatost a ani humoru není víc než šafránu

Aktéry budoucího příběhu poznáváme v souladu s tempem jejich života velmi zvolna. Předlouho a líně se vleče čas, bohužel nejen ten jejich, ale i ten filmový. Příliš dlouze se seznamujeme i s atributy doby: podomní prodej kosmetiky (čistí zuby i boty) má i ve filmu formu školení, dlouze je zobrazeno i „podnikání“ ve stylu kominického převleku: mundúr se nastaví „na sáhnutí“ svatebčanům pro štěstí, dlaň pro odměnu.

A když dojde na skořápky, i ten nejmladší divák, který je nikdy neviděl, se po zhlédnutí filmu stane odborníkem. Jinak se ale neúměrně dlouho nic nestane, uvedení do problému citelně chybí šťavnatost a ani humoru není víc než šafránu.

Český podraz nás pobaví vždycky

Pak ale jako by se rozjel jiný, řádově lepší film. Nastupuje český Podraz, v němž Dannyho parťáci z Libeňáku v důsledně domácích reáliích napálí lumpy z pevniny jejich vlastními zbraněmi, s vtipem, elegancí a realizační jistotou.

Scénář tady čerpá nejen ze Šabacha, ale i z množství filmů tohoto typu. Nicméně budiž ku cti tvůrců ještě jednou zdůrazněno, že provařenému tématu dali důsledně domácí koření i obal, takže nejsou horší a nebaví méně než jejich předchůdci.

Konečně se také naplno rozehrává výtečné herecké obsazení v čele s Bolkem Polívkou, který pro postavu vysloužilého kouzelníka, s nímž nikdo nechce hrát mariáš (je přece profesionál), výtečně využil své zkušenosti smutného klauna, jenž ožívá, může-li být svými dovednostmi ještě jednou v životě užitečný.

Výborný je přístavní hospodský typu „vyschlá treska“ Jiřího Schmitzera, ohromně příjemným překvapením je nová podoba představitelky éterických žen s nešťastným výrazem Lenky Vlasákové, skvělý je v akci Josef Somr, dobrou roli dostal Miroslav Vladyka.

U mě dobrý je film, který postupně získává sympatie, protože mu přibývá napětí, švih i spád a naplno přichází ke slovu i humor. Výsledný dojem tak nakonec diváky smíří i s první, skoro smrtelně rozvleklou částí, kde se z hlediska scénáře dohromady nic neděje, z hlediska režie jsou donekonečna předkládány atributy doby s pečlivostí pro Hřebejka typickou, leč ne vždy zcela funkční.

Je to asi odvrácená stránka toho, že se retro režisérovi daří, a tak se čím dál raději přehrabuje v hromadách „plísňáků“. Když toho ale nechá a pustí se do vyprávění, umí výborně pobavit. To ostatně víme už od Šakalích let a je dobře, že to vlivem několika předchozích, příliš vážně se beroucích filmů nezapomněl.

U mě dobrý
ČR, 2008 Režie: Jan Hřebejk, scénář: Petr Jarchovský, kamera: Jan Malíř, hrají: Bolek Polívka, Jiří Schmitzer, Lenka Vlasáková, Josef Somr a další.