Před pár lety se skoro na každé vesnici hrálo funky a nyní má ska dokonce vlastní kategorii v hudebních cenách Anděl, o kterých rozhoduje Akademie populární hudby, tedy přece jen lidé alespoň do jisté míry věci znalí.

Ska je přitom původně jamajským stylem, který se objevil v šedesátých letech a z něhož se později vyvinulo reggae. Ska od té doby zažilo několik návratu, asi největší byl na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy Británii pobláznily kapely jako Madness, Beat a Selecter. Třetí vlna přišla v USA v polovině devadesátých let, kdy se neopunkové kapely po vzoru The Clash snažily rozšířit záběr.

V té době také vznikli Fast Food Orchestra, kteří se během let postupně stále více přibližovali tradičnějšímu pojetí ska. Díky tomu se kapela začala prosazovat v zahraničí. Jejich desku z roku 2004 Mangrooves vydala o rok později v reedici evropská pobočka amerického vydavatelství Megalith records.

Skupina začala vystupovat i před zahraničními hvězdami, jako byli jamajští Skatalites. V půlce května vyráží na evropské turné jako předkapela amerických Toasters. První zastávku má v pražském Crossu, pak následují vystoupení na Slovensku, v Maďarsku, Rakousku, Chorvatsku, Slovinsku a Německu.

Nová deska je propracovaná, ale uhlazená

Na turné kapela propaguje své poslední dílo Urban Menu u Megalith Records. To ukazuje, jak se ska za léta proměnilo, klasický rock steady beat už není tak výrazný jako u představitelů 2Tone z počátku osmdesátých let. Ska je v duchu jamajského pojetí mnohem muzikálnější a aranžmá má propracovanější, i když Fast Food Orchestra neuplatňují ve svém pojetí prvky jazzu jako New York Ska Jazz Ensemble.

Mnohdy je však hudba až příliš uhlazená, což je třeba případ One Nite Stand a ska se podobně jako u amerických představitelů třetí vlny velmi stává především zábavnou hudbou, která už nenese tak ostré politické poselství.

Fast Food sice nesklouzávají k prvoplánonovým neopunkových riffům, i když v povedeném hybném Pump Pump Pump zazní i zkreslená kytara. Fast Food občas ve své snaze o propracování skladeb a dotažení aranží zastírají základní prvky stylu a zbavují hudbu hran, neboť akcentují melodii.

Přispívá k tomu často i zpěv pojatý mnohdy až v duchu uhlazeného lovers rocku, což je popový derivát reggae, proto lépe působí skladby, kde Dr. Kary dává přednost stylovému toastingu, což je jamajský předchůdce rapu.

Fast Food ale zaslouží ocenění, že se pokoušejí hledat nová východiska stylu, který je přece jen dost úzce vymezen, a nekončí jen u opakování zavedených 2Tone schémat, které mají dobře zvládnuté, jak ukazuje úvod Defox. Třeba Dawn Susan and Gwen se v závěru promění v čaču.