Lze o nové desce říct, že je monotematická?

Lidé, kteří ji slyšeli, se o ní vyjadřovali spíš jako o cestovatelské. Za poslední čtyři roky jsme vydali soundtrack ke knize, Best of album a rozloučili se s naším předcházejícím vydavatelem FT Records, kterému tímto moc děkujeme, protože nám velmi pomohl. Jezdili jsme ale také po světě a nechali se ovlivnit místy, kde jsme hráli.

Která to konkrétně jsou?

Tři základní. Prvním je ostrov Réunion, kde se hraje kreolská hudba. V tom je také trochu vliv Madagaskaru. Druhou velkou inspirací byl Pákistán, kde jsme měli už podruhé možnost hrát se Sain Zahoorem, který mezitím dostal cenu BBC za world music za loňský rok.

Na nové desce s námi dokonce spolupracoval, nahráli jsme si jeho pasáž tam a pak ji implantovali do písničky. Hraje dokonce v klipu, který na desce je. Třetím vlivem je ukrajinská hudba, kde jsme také několikrát hráli, dokonce na jednom obrovském a krásném festivalu u města Děmirov.

Vaše hudební cesty do zahraničí jsou především o muzikantském setkávání.

Je to tím, že hrajeme převážně na místech, kde nikdo moc nehraje. Réunion přišel úplně náhodou, nabídla nám ho naše francouzská agentura, která nás vozí k nim. Pákistán byl svým způsobem také náhoda. Naše manažerka tam asi před sedmi lety poslala nahrávku, oni se ozvali a pak se dva roky jednalo. Byli jsme tam už dvakrát.

Jsou na desce vaše vlastní skladby?

Tak ze sedmdesáti pěti procent. Vlivy, které tam jsou, přiznáváme. Přiznáváme i to, že jsme si v Pákistánu víceméně z legrace kupovali soundtracky indických filmů. Z našeho pohledu jsou spíš legrační, stejně jako bollywoodské filmy. Ptali jsme se místních, jestli to myslí vážně.

Oni nám řekli, že to tak chtějí, že se chtějí bavit. V kinech prožívají všechny emoce: nahlas pláčou, fandí hrdinům a bučí na padouchy. Zažili jsme to, je to neopakovatelná atmosféra. Jeden ten soundtrack jsme vzali a upravili ho do úplně jiné podoby, kdy nezůstal kámen na kameni.

Jakou řečí na albu zpíváte?

Je to „čankinština“, která je nesrozumitelná pro všechny, a proto je to spravedlivé. V kreolských a pákistánských písničkách jsou ale například zkomolené domorodé výrazy. Tím pádem samozřejmě víme, o čem skladby jsou.