Hlavní obsah

Tindersticks mají melancholickou novinku

Právo, Šárka Hellerová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Britští Tindersticks vydávají album The Hungry Saw. Klávesista David Boulter, který bydlí v Praze, v rozhovoru říká, že v něm toto město podporuje melancholický pocit.

Článek

O Tindersticks se většinou mluví jako o melancholické kapele. Jste opravdu melancholický člověk?

To si nemyslím. Možná občas, ale ne většinu času. Když člověk píše, tak často cítí extrémní pocity. Ale často jsem naopak velmi šťastný, to když je všechno v pořádku.

Už dlouho žijete v Praze. Jaký to má vliv na kapelu?

Možná to ze mne dělá svým způsobem outsidera. Nemluvím plynule česky, a tak jsem trochu mimo. Jaký to má vliv na mou práci? Možná že to je právě něco, co může posilovat ten melancholický pocit. Je v tom trochu osamělosti.

Jak s ostatními členy kapely komunikujete?

Hlavně e-mailem. Ale se Stuartem A. Stapelsem, naším zpěvákem, se minimálně jednou měsíčně vídáme i osobně. Buď se snažíme skládat hudbu, nebo jen probíráme různé záležitosti. Ve vzdálenosti nevidím problém. Lety jsou levné a máme k dispozici všelijaké technologie. Posílat si nahranou hudbu je dnes opravdu jednoduché.

Nové album The Hungry Saw vydáváte po pěti letech mlčení. Proč to trvalo tak dlouho?

Byli jsme ve fázi, kdy jsme si nebyli jisti, co udělat dál. Tak jsme si dali pauzu. Ozývali se nám ale lidé, ať pokračujeme. A tak jsme se loni rozhodli udělat novou desku.

Změnil se váš přístup k nahrávání hudby od doby, kdy jste vydali minulé album?

Myslím, že jsme nyní nebyli zdaleka tak uvážliví jako minule. Album je uvolněnější a víc v pohodě. Nestrávili jsme mnoho času psaním písniček. Dvakrát jsme si to zkusili a nahrávali.

Nahrávali jste ve Francii. Ovlivnila album atmosféra místa?

Příliš ne. Nahrávali jsme kousek od místa, kde bydlí Stuart, a hlavní pro nás bylo, že studio bylo prostorné. Jinak bychom mohli nahrávat kdekoli. Ale bylo příjemné, že jsme byli trochu izolováni od světa a mohli se soustředit.

Je nějaké téma, které spojuje písně na albu?

Vine se tam pocit ztráty minulosti a hledání něčeho nového. Vezměte si třeba titulní píseň The Hungry Saw, je o ničení věcí, které milujete. Ale já tomu smyslu nemohu tolik rozumět, texty píše Stuart, jsou v nich jeho pocity.

Jak vznikl přebal vašeho alba?

Namaloval ho Stuart, vyryl to srdce během nahrávání do stěny ve své kuchyni a pak jsme to vyfotili.

Reklama

Výběr článků

Načítám