Článek
Jak jste si představoval figuru Tondy?
Jsem na něj sám zvědavý, film jsem ještě neviděl a nevím, které scény tam zůstaly. Po přečtení scénáře jsem si ho představoval jako přímočarého člověka. Není to žádný hlupák, těší ho undergroundová muzika, zakládá si na ní, pořád ještě žije hudbou Plastic people. Za totality mohl třeba pracovat v kotelně a zúčastňovat se akcí, které režimní páni neviděli rádi. Žije si po svém, má to v hlavě srovnané, a ani doba, která přišla po roce 1989, s ním nic neprovedla.
Zatímco si řada lidí otevřela hospodu, protože na ní vydělají prachy, Tonda v žádném případě nepřemýšlí o tom, jak nadělá peníze nebo co všechno si pořídí, přestože začal také podnikat v malé hospůdce u řeky. I podle scénáře by měl nést s nelibostí činnost své partnerky Anduly.
Jste znám svou poctivou přípravou. Kvůli roli horníka – vězně v Bumerangu jste dlouho těžce fyzicky pracoval, abyste působil věrohodně. Připravoval jste se nějak důkladněji i na roli Tondy?
V Bumerangu se měl objevit člověk, který je mimořádně výkonným horníkem. Měl jsem být vysvlečený do půli těla. Kvůli autenticitě příběhu jsem tam nemohl ukazovat oplácané tělo, dokonce to nemohl hrát ani člověk hubený – to by byl jen vězeň. Muselo na něm být zároveň vidět, že je na těžkou práci zvyklý. Na Tondu v komedii U mě dobrý jsem extra přípravu nepotřeboval. Mám tam spoustu věcí, za které se můžu postavit. Třeba co se týče muziky, připravovat jsem se nemusel, sám jsem hrál big beat.
Hrajete dodneška... a muzikou tehdejší doby vaše postava taky žije. Tím je vám asi blízká, byť je film situován do začátku 90. let.
Teď už hraju sám s kytarou, ale mládí – to byl pro mě big beat, hrál jsem v kapele basovou kytaru. Pro mě to bylo okno do svobody.
Jak se vám pracovalo s Lenkou Vlasákovou? Hrál jste s ní poprvé.
Výborně. Je s ní skvělá komunikace. Když na vás mluví, na očích jí vidíte, že vám opravdu říká něco obsažného. A v tom okamžiku máte se vším půlku práce, protože jenom odpovídáte.
S Janem Hřebejkem se znáte už dlouho, že?
Dělal jsem s ním už jeho absolventský film.
A pak přišla jeho Kráska v nesnázích – za roli otčíma jste dostal svého druhého Českého lva...
V tak dobře napsané roli jako v Krásce nebylo třeba měnit stéblo. Role byla už od scénáře dobře vybudovaná.
U mě dobrý je komedie s dobrodružnými prvky. Četl jste třeba rád foglarovky, verneovky...
Hodně jsem je jako kluk četl, a sci-fi byla moje nejoblíbenější četba. Od Stanislava Lema znám i knížky, které nejsou příliš známé, jako třeba Summa technologiae nebo Golem XIV, kdy se pouští do spekulací. První, co jsem od něj četl, byli Astronauti, tam je takový sovětský hrdina, ale taky se mi to tenkrát líbilo.
V Hřebejkově filmu se parta dospěláků pouští do dobrodružství, chce zjednat spravedlnost. Vzal byste sám do svých rukou spravedlnost?
Docela ano, ale byl bych strašně opatrný! Protože film je pohádka pro dospělé i pro děti, zatímco skutečnost je hodně komplikovaná. Kdyby měl člověk vzít spravedlnost opravdu do svých rukou, pak dopadne jako Jánošík. Protože se proti němu obrátí i ti, za které je ochotný riskovat. Rozhlédněte se kolem sebe – kolik lidí si skutečně přeje, aby byla spravedlnost? Pletou si spravedlnost se svými výhodami. Ale spravedlnost – to je tvrdá paní.
Natáčení mohlo být příjemné, u řeky...
Prostředí, hospoda, loď byly fajn, až na nějaké výjimky jsme měli i dost pěkné počasí. Ale přece jenom je to práce. Jestli si někdo myslí, že jsme si pluli na lodi, dávali si do nosu a sem tam někdo vzal do ruky kameru, pak se plete. Ale rozhodně je to příjemnější prostředí, než když jsem byl při Bumerangu v reálném podzemí, v dolech.
Ve filmu máte syna Jáchyma a tvrdíte, že za dítě kaštany z ohně tahat nebudete. Tahal byste je z ohně ve skutečnosti?
To dělá každý obyčejný rodič, že dítěti hubuje, ale když se něco stane, tak pomůže. To je přece normální.
Tonda je v podstatě kladná postava, a to bývá těžší oříšek než ztvárnit zápornou figuru.
V tomhle případě to není ukázkově kladná postava. Jsou tam i projevy zbabělosti... Špatně se dělají takové ty „plakáty“. Ale jakmile cítíte slabiny, už se postava blíží skutečnosti. U každého působí souhrn vlastností, nikdo není naprosto černý nebo bílý, jde o to, co převáží... Hitler třeba měl rád svého psa.
Provozoval byste hospodu jako Tonda?
Ne. Součástí práce v hospodě je být neustále v kontaktu s lidmi, být neustále k dispozici. Já jsem na nějakou práci najatý, udělám ji, a pak už mám svoje soukromí. Neměl jsem nikdy chuť být zapřažený do nějakého podniku, který vyžaduje celodenní nasazení.