To vám mně najednou až vyhrkly slzy z očí. Zlatý doktor Macek. Tomu ruce a mozek pozlatit. Privatizací Knižního velkoobchodu, tou drobnou prací s knihou, mě naučil z ekonomie víc než všichni uhrovatí asistenti, docenti a profesoři z VŠE dohromady.

Jestli jsem někdy nerozuměl rozdílu mezi „hodnotou“ a „užitnou hodnotou“, tak na začátku 90. let minulého století jsem to prostřednictvím Mackovy praktické ukázky pochopil jasně a navždy. Protože když má někdo rád literaturu, tak to holt jinak nejde.

Poslední kolo v rukách Krajsého soudu Ostravy a Ministerstva financí ČR

Mimochodem – po všech těch legračních předávkách zadlužené firmy teď probíhá poslední kolo utkání v režii Krajského soudu Ostrava mezi Ministerstvem financí ČR a nějakou severomoravskou nemocnicí. Ve hře jsou zápočty vůči bývalému Fondu národního majetku. Ale dál, dál už jen p-š-t, milé děti.

Najednou se mi vrátila vzpomínka na setkání dlužníka s většinou věřitelů v zasedací síni Knižního velkoobchodu v Opatovické ulici 18. 2. 1993. Desetitisícoví seděli vedle desetimiliónových (dohromady cca 220 miliónů Kč; kromě bank) a doktorovi nebylo do zpěvu.

Tehdy poprvé (a naposled) jsem představitele modré viděl úplně rudého. Ale co. Zapomeňme na dětské hry kapitalismu a poslouchejme tu naši písničku: Písmenka v řádkách zpívají – / jak tvůrci jich by nezpívali? / Z úst zpěvné noty klouzají, / svět zpěv je do šíře i dáli (Josef Hora; Písmenka).

* 62.168.39.166/paichl/knihy/ AUTORI.htm

Zase jsem náhodně objevil jedno z literárních tržišť. Doktor Přemysl Paichl shromáždil (kromě jiného) na jednom místě linky na texty českých i světových autorů.

Část jich bohužel nefunguje, dost jich odkazuje na Českou čítanku, Literární doupě nebo využívá českou wikipedii.

Vybral jsem něco optimistického z prózy Jana Erazima Vocela Hlatipisec: Jarý vědecký život panoval za časů Rudolfa II. ve hlavním městě českém. Praha byla tehdáž akademií umělců a učenců, otčinou věd, severními Athénami.

Pod císařským štítem Rudolfovým na div zdárně strom člověckých vědomostí sobě počínal, a plodné jeho větve široko daleko se rozkládaly po vlasti požehnané.

Každé město, každý městys měl svou školu, některé i více jich počítalo; v Praze samé bylo šestnácte učilišť. Zřízení pak jejich bylo tak výborné, že by ještě dnes, po více než dvou stoletích, mnohému k vyšší osvětě vědecké snažícímu se národu za vzor sloužiti mohlo.

Venku je zima a z novin se seknice nevyhřeje.

Kontakt: sofar@atlas.cz.