Jak jste spokojen s letošním ročníkem?


Vzhledem k tomu, že byl patnáctý a že jsme kolem toho nedělali žádné brykule, tak si myslím, že neproběhl hůř než předešlé s tím, že položil několik otázek pro další ročníky. V Herecké asociaci uvažujeme o tom, že od příštího ročníku bychom mohli zkusit změny týkající se spíš formy než obsahu. Nikde ale není psáno, že se to musí podařit a že se ještě rádi nevrátíme do ověřených pozic.


Můžete být konkrétnější? Znamená to změnu místa nebo moderátora?


To rozhodně ne, rádi bychom zůstali v důstojném prostředí Národního divadla, a Antonín Procházka má moderování Thálií už nejspíš „na doživotí“, což nevylučuje jistou proměnu, protože on je dostatečně flexibilní a schopný přijmout a dokonce iniciovat novinky. Toník je diamant zasazený do šperku Thálií, který dává jistotu, že se jedná o kvalitní zboží. Těžko bychom našli jinou osobnost, jež tak hluboko vidí do tolika divadelních oborů a je s to je divákům přiblížit tak moudrou a zároveň velmi vtipnou formou.

Která letošní Thálie vás nejvíc potěšila?


Muzikálová cena pro Petra Štěpána, protože mám ohromnou úctu k lidem, kteří jsou jako on pokorní, pracovití, vnitřně pozitivně naladění a tryská to z nich do všech směrů. Takoví lidé jsou požehnáním divadla. Neuznávám dělení na komerční a nekomerční umění, je jen dobré a špatné divadlo. Dobré dokáže diváka pozitivně nabít, naplnit věcmi, jež v sobě před představením neměl. Tím mám na mysli i cenu za celoživotní mistrovství pro Jaroslava Čejku, kterého si velmi vážím za to, jak dokázal skloubit velké baletní umění s rozdáváním radosti.