Nejnovější příspěvek do škatulky kdysi nejpopulárnějšího tuzemského žánru, Bobule debutujícího režiséra Tomáše Bařiny, mají nejblíž k posledně jmenovanému filmu hlavně v tom, že se v nich také tak bodře po moravsku „pochlastává a sprosťačí“. Kromě toho je to však zároveň i moralita jako vyšitá na kapesníček chovanky dívčího penzionátu. Což zase tak trochu připomíná Crash Road a nejde to s tím vinným opojením moc dobře dohromady.

Polepšení hříšného Pražáka

Dva mladí muži Honza a Jirka se živí podvody s realitami. Ale protože ouško džbánku jejich hříchů už notně praská vlivem dvou sice příkladně tupých, ale přece jen policajtů, rozhodnou se radši někam šikovně zašít.

Honza má na Moravě dědu s vinicí, domem a přiblblým bratránkem, a tak tam společně s Jirkou, který se údajně vyznačuje pouze schopností balit holky, vyrazí. Poměrně krkolomnou scenáristickou akcí se pak v Praze setká s jistým poslancem, na jeho jméno podvodně objedná letenky do Argentiny a vyšle dědu s bratránkem na dovolenou. S úmyslem dědův majetek mezitím zpeněžit. Jenže jadrná dobrota místního obyvatelstva, víno, zpěv a jedna hezká Klárka provedou se zkaženým Pražákem hotová kouzla a Honza se nám zřejmě natrvalo polepší…

foto: Právo/Bioscop

Ano, zápletkou Bobule hodně připomínají americký Dobrý ročník s Russelem Crowem a Marion Cotillardovou. Nehodlám sice hodnotit, jestli ti dva jsou lepší než charismatický Kryštof Hádek a půvabná Tereza Voříšková, ale to hlavní, čím se oba filmy liší, je zcela zmatečně zvolený žánr Bobulí. Zatímco Dobrý ročník je jasná romantická moralita, Bobule měly být nejspíš letní „hezká česká“ komedie, ale vyvinula se z nich přihlouplá moralita s prvky pokleslé taškařice.

Humor zde obstarávají jednak sprostá slovíčka, jež vypouštějí z úst ti dobří lidičkové v čele s místním králem vinařů v podání Václava Postráneckého, jednak inscenování anekdot po vzoru Kameňáku (nejfousatější je ta, jak přijde pán do trafiky, a když dostane cigarety s varováním, že způsobují impotenci, požádá, jestli by mohl dostat ty, co varují před smrtí.)

Navzdory všemu talent dýchá

Scénář Bobulí je zkrátka notně zkvašený vším, co jsme kdy na téma venkovsko-vinařských taškařic viděli – a nebylo toho málo.

Jestli ho něco ve výsledku alespoň do určité míry zachraňuje a povznáší nad shora zmíněné kousky, pak je to navzdory všemu zřetelně rozpoznatelný režijní talent Tomáše Bařiny, který se mu nepodařilo vlastním textem dokonce ani s pomocí spoluscenáristy Rudolfa Merknera zadusit, a bude zajímavé sledovat jeho další počínání, pokud se mu dostane do ruky smysluplnější látka.

Bařina docela dobře vede a sjednocuje herce různých schopností a zkušeností. A jakkoliv úlohy jedněch z posledních hereckých bardů Lubomíra Lipského a Jana Skopečka vzbuzují spíš smutek než radost, celkově režie nepostrádá lehkost a nadhled ani v inscenování značných nejapností, včetně přehnaně reklamně nasnímaného kraje jižní Moravy.

Díky tomu Bobule alespoň nepobouří a nevyvolají v divácích stud za zúčastněné tvůrce, protože je naštěstí lze brát rovněž s jistým nadhledem: jako „takovou blbinu“ natočenou zřejmě na objednávku vinařské firmy, která je jejich významným koproducentem.

Pozoruhodné přitom je, že nadhled a v tomto případě dokonce specifický smysl pro humor platí i o nakládání se sponzorskými předměty, takzvaným product placementem: není totiž vždy tak zcela zřetelně jasné, zda je film propaguje, nebo si z nich dělá pustou legraci.

Bobule ČR, 2008 Režie: Tomáš Bařina, scénář: Rudolf Merkner, Tomáš Bařina, hrají: Kryštof Hádek, Lukáš Langmajer, Tereza Voříšková, Lubomír Lipský, Václav Postránecký