Vaše nová deska začíná poměrně tvrdým riffem. Má mít nějakou symboliku?

Tak bych to neviděl. Na hudbu hledím jako na věčný rébus. Měli jsme pocit, že to tak mělo být, tak jsme to tam dali. Souhlasím s tím, že je to razantní nástup, ale nic dalšího bych za tím nehledal.

Jak jste se vyrovnali s pozicí, kdy se od vás neočekává pouze průměrná deska, naopak spíše výrazná?

Celý tento tlak jsme při nahrávání ve studiu Propast u Petra Jandy nechali v Košicích. Prostě neexistoval, protože se s ním nedá tvořit. Věřím, že jako kapela jsme alespoň trochu talentovaní a po deseti letech existence dokážeme napsat pěkné písničky.

A napsali jste?

Myslím, že na desce jsou krásné kousky. Některé jsou zajímavé textově, jiné zase třeba muzikantsky. Ta rovnováha z názvu alba znamená pohodičku. Všichni z kapely máme doma tak skvělé zázemí, že jsme se rozhodli vytvořit si podobné i v naší muzice.

Byl pro vás kvůli té pohodičce důležitý pracovní návrat do studia Propast? V minulosti jste si ho velmi chválili.

Když to zlehčím, jeli jsme tam desku na začátku roku dodělat s otázkou, zda i tentokrát vypijeme tolik piv jako loni v létě, kdy jsme nahrávat začali.

Počítal jsem to až poslední tři dny, kdy už jsem měl všechno nazpívané. Myslím, že jich bylo minimálně stejně, spíš víc. V tom studiu se nám výborně pracuje.

Na desce je z mnoha věcí patrné, že umělecky rostete. Cítíte to?

Vývoj je přirozený, vždyť nám je všem o dva a půl roku víc, než když jsme točili předešlé album. Žijeme to, co zpíváme, a zpíváme to, co žijeme. Víme například, že když je nám už ke čtyřiceti rokům, nemůžeme chtít oslovit osmnáctileté holky, protože bychom byli trapní.

Je pro tebe dnes psaní písní lehčí než v minulých letech?

Řekl bych, že je to stejné. Píšeme to, po čem nám chodí hlava, a i když psát text a skládat hudbu jsou dvě odlišné disciplíny, vždy se snažíme, aby byl výsledek hodnotný.

Nedávno se v jednom článku zeptali Dušana Jamricha, jednoho z největších slovenských herců, co se mu líbí. Pochválil Kamila Peteraje, Borise Fiľana, Leonarda Cohena, Vladimira Vysockého a No Name. Měl bych pana Jamricha nosit na rukou. Současně cítím, že to je opravdu velká pocta našim textům.

Tvým textům, ne?

Vždy když dopíšu text, dám ho ostatním z kapely přečíst. Nechám jim čas a pak se ptám, jestli mu rozumí a jestli si myslí, že bych na něm měl něco předělat nebo změnit. V tomto ohledu je to práce celé kapely. Oni se mnou také své hudební nápady diskutují.

V rovnováhe byl jediný název alba, který byl ve hře?

Měli jsme ještě chuť ho nazvat História s časom, ale nakonec jsme usoudili, že je to skvělý název pro best of album.

Určitě někdy vyjde a my bychom nechtěli, aby se jmenovalo jen Best of. Navíc bude krásné uspořádat turné História s časom a hrát nejhezčí písničky z našeho repertoáru.

Jak oslavíte deset let existence?

V říjnu bychom měli zahájit turné, nejdřív na Slovensku a v listopadu dorazíme do Čech. U té příležitosti vyjde zpěvník, ve kterém budou rozepsané všechny naše písně. Součástí oslav je samozřejmě i nová deska.