New Ameryku nelze brát jen jako pokračování celkem masově oblíbené placky Baduizm, která se prakticky celá odehrávala v relaxačně líných jazzy náladách. Tentokrát Badu vyplodila ještě mnohem divnější zvuk než kdykoliv předtím.

Deska začíná večírkovým retro-funkem ála 70. léta a vzápětí bez varování přejde do mollových psychedelických žalozpěvů doprovázených složitými elektronickými bicími, které vám v hlavě nadělají pěknou paseku. Uposlouchat všechny navrstvené pazvuky, hlasy, pípátka a rytmy je na první poslech prakticky nemožné. Po opakovaném "přečtení" se však tento promyšlený zvukový chaos jeví jako ještě zajímavější a mnohem melodičtější, než se původně zdálo.

Tradiční písničku se slokami a refrénem zde nehledejme, všechno spíše volně plyne a průběžně se přidávají nové motivy, které se zase po čase utopí v pestrobarevném proudu. Přece jen ale v samotném závěru vyskočí jediný "hit" desky, schopný fungovat i v rádiu, příjemně srozumitelná medová píseň Honey.

 

Erykah Badu: New Amerykah, Part One