Komu jste víc fandil, jste rád, že to dopadlo takhle?

Já jsem hlavně rád, že to je za námi. Je to jako soutěž v krasobruslení – nedá se změřit, kdo dřív doběhl, jde o to, kdo se komu víc líbí. Ale stejně to člověka donutí k nervozitě, k tomu, aby si přál vyhrát. Jsem rád, že je na Tajnosti víc vidět, protože se o nich neví tolik jako o jiných filmech, a já bych byl rád, kdyby teď třeba ještě někdo přišel. Je to hezký film.

Je Český lev za nejlepší film motivací pokračovat v roli producenta cizích filmů?

Není. Udělal jsem to proto, že jsem po Tmavomodrém světě sám dlouho netočil, a že na Vratné lahve nebylo tak těžké sehnat peníze. Tajnosti zase byly levné, ale bylo těžké ty peníze sehnat, tak jsem si to vzal jako úkol. Podařilo se mi ho splnit, ale podepisování smluv, počítání a hlídání rozpočtu mě nebaví.

Proč je pořád těžké sehnat pro Alici peníze, když točí hezké a oceňované filmy?

Protože nejsou finančně úspěšné. Na Tajnosti přišlo 130 000 diváků, což je zhruba tolik, kolik jsme čekali, ale není to finanční úspěch. Nevím, čím to je.

Plánujete s Alicí další spolupráci jiného typu než autor – producent?

My už spolu děláme nějakých pět let, máme se rádi, je milá a nesmírně talentovaná. Někdy ji sice musím požádat, aby mluvila pomaleji, abych stačil vstřebat, co říká, ale jiný problém nemáme. Snažíme se o společný film, připravovali jsme pohádku i něco jiného, a Tajnosti byly vlastně vedlejší produkt té spolupráce. Dala mi přečíst scénář s tím, že to ale není pro mě jako režiséra.

Co jste na to řekl?

Nejdřív jsem se ohradil, proč by to pro mě nemělo být, ale pak jsem pochopil, že má pravdu. Je to upřímný, originální pohled na ženu, která sice prožívá stejně jako já krizi středního věku, ale je na tom hezký pohled zevnitř té ženy. A to bych já točit nemohl.