Skupina -123 min. se momentálně na pódiích neobjevuje. Proč?

S kapelou hrajeme non stop už pět let, a tak jsme se rozhodli, že si leden a únor uděláme úplně volný. Já ale věděl, že bych se bez muziky zbláznil, proto jsem dal dohromady projekt Zdeněk Bína Acoustic Trio s perkusionisty Milošem Vacíkem a Martinem Kreuzbergerem. Vzájemně se v něm prolínají vlivy jazzu, ethna a latinsko-americké hudby. Jsou to nápady, které bych v -123 min. tolik neuplatnil. V únoru odehrajeme koncertní turné a pak se budu věnovat Minutám. Jsme ale domluveni, že když někdy bude volno a chuť, k projektu se jen tak pro radost vrátíme.

Není tajemství, že z -123 min. odešel bubeník Emil Valach. Co se mezi vámi stalo?

Emil a zbytek kapely, to byly dva rozdílné světy. Na Silvestra jsme se domluvili, že se rozejdeme.

O jakých rozdílných světech mluvíte?

Řekněme, že šlo nejen o světy hudební, ale také lidské. Každý jsme byli trochu někde jinde, Emil například v hudbě více tíhl k elektronice. Přesto se mezi námi nestalo nic špatného. Dodnes on i já cítíme spoustu věcí stejně. Rozešli jsme se v klidu, jsme schopni spolu zajít na kafe a povídat si o čemkoli.

Kdo Valacha nahradí?

Na jeho místo přijde Martin Vajgl, který hrál ve skupině Vltava. Kdysi jsme spolu jamovali a byl to obrovský zážitek. Je to vynikající bubeník. Přišel za námi na první zkoušku a odehráli jsme deset písniček v kuse, aniž bychom se museli zastavit a něco si vysvětlovat. Bicí linky ve skladbách -123 min. přitom nejsou jednoduché. Neustále přecházejí z afra do jazzu, pak zase do soulu nebo ethna. Pro Martina to ale nebyl problém.

Znamená to, že po skončení vašeho akustického turné se -123 min. vrátí na pódia?

Ano, tak to plánujeme. V pozměněné sestavě začneme hrát už na konci února.