Článek
Prošel jste už řadou hudebních projektů. Jakou váhu dáváte formaci Autopilote?
V tomto složení hrajeme čtyři roky, takže o nějaké pomíjivosti už nemůže být řeč. Dali jsme tomu spoustu energie, dotáhli jsme to do uceleného tvaru, takže to není žádná improvizace. Naopak jde o kompozice, máme manažera, máme zvukaře. Chtěli bychom, aby to vydrželo co nejdéle.
V Autopilote se sešli lidé z různých hudebních končin, z alternativní scény, funku, Ondřej Smeykal je nejlepší český hráč na didgeridoo. Co vás spojuje?
Mám pocit, že se to všechno spojilo strašně rychle. Jednou jsme si s Ondřejem zahráli a bylo jasné, že to bude pokračovat. Byla to taková mimoverbální komunikace, která začala fungovat i s ostatními. V tu chvíli je jedno, ze kterého hudebního stylu člověk přichází. Je tam zkrátka napojení.
Jakým způsobem vznikají písně Autopilote?
Tento projekt vznikl ve zkušebně. Společně jsme vytvářeli gros své hudby, obehrávali jsme ho, ořezávali, až z toho vznikla taková lehce popová deska. Není v podstatě vůbec napsaná, není ani vyprodukovaná, ale je vyhraná.
Co člen kapely, to hudební osobnost. Jak moc jsou všichni ochotni obrušovat svá umělecká ega ve prospěch celku?
Ego je úskalím každé spolupráce. V systému práce naší kapely se naštěstí příliš neprojevuje. U zpěvačky Yumiko Ishijima je to tím, že je Japonka. U nich mají úplně jiný způsob prezentování ega, což se na naše poměry projevuje jako skromnost.
Ego je úskalím každé spolupráce. V systému práce naší kapely se naštěstí příliš neprojevuje. U zpěvačky Yumiko Ishijima je to tím, že je Japonka. U nich mají úplně jiný způsob prezentování ega, což se na naše poměry projevuje jako skromnost.
Roman Holý je osobnost, která je zvyklá řídit. V dobrém se to projevilo při produkování desky, kdy jsme mu nechali volnou ruku. Já v minulosti některé své kapely, myslím třeba Dunaj nebo Pluto, také v podstatě řídil. Mám ale raději týmovou práci, mou touhou není být velitel. Ono je to také o spokojenosti. Tam, kde je spokojenost, není ego tak ostražité.
Prostřednictvím společnosti EMI, u které vaše album vychází, vstupujete do světa českého hudebního byznysu. S čím tam jdete?
Není třeba to přeceňovat, protože vydavatelské firmy se nacházejí v období, kdy je otázka, jestli pro ně má vydávání cédéček smysl. Podle mě se spíš hledá jiná varianta. Od nás by bylo příliš naivní myslet si, že český hudební průmysl nějak ovlivníme nebo změníme. Byli bychom ale rádi, kdyby nám příslušnost k velké značce otevřela například cestu na festivaly. Nepočítáme s tím, že to zvýší prodej alba.
V čem je největší síla Autopilote?
Pro běžného posluchače může být v tom, že nabízíme písňovou formu. Ve skladbách je sloka a refrén a některé refrény jsou krásné. Tímto se řadíme k popu. Stavební kameny, ze kterých vycházíme, jsou ale jiné. Hlavní harmonický nástroj je didgeridoo, mé bicí zní jinak, než je obvyklé, elektronika také. Chtěli jsme, aby naše hudba vyvolala v lidech pocit něčeho známého, příjemného, ale originálně vytvořeného.