Akon u nás nepatří zrovna k miláčkům kritiky, dělá skutečně velmi prostou muziku a pokud běží jeho klipy na MTV, na mnohé působí jen jako další bezejmenný komerční hip-hop. Přesto má v sobě velké kouzlo, jenže to se často pozná jedině při živém vystoupení.

Netrpělivé publikum na něj čekalo skoro dvě hodiny. Skládalo se hlavně z fanoušků mezi 14-20 lety, ale výjimkou nebyly ani osmileté fanynky v kšiltovkách, které s nenucenou přirozeností a dětským nadšením napodobovaly typická hip-hopová gesta a pohybovaly se v rytmu houpavých beatů za dohledu tatínků.       

V půl desáté nastoupil Akonův DJ, který ještě několik minut dráždil publikum různými výkřiky a pak už se za nadšeného jekotu na pódiu objevila hlavní hvězda.

Jako jedna z prvních písniček zaznělo baladické Ghetto, které zpěvák věnoval všem ghetům v České republice (že by se sláva Matiční ulice donesla až do Senegalu?). Následovaly hity Smack That, Don't Matter, Sorry, Blame It On Me nebo Mama Africa. Poslední jmenovanou skladbu, příjemné i když poněkud nevýrazné reggae,  uvedl svou teorií o tom, že všichni jsou jedním člověkem, všichni pocházejí z Afriky a tudíž jsme všichni Afričané. "Jsou tu nějací Afričani?" zakřičel pak do haly a ta mu odpověděla jednoznačným "Yeah".

I poté Akon vystoupení doprovázel různými průpovídkami a scénkami, z nichž největší úspěch měl pokus o striptease. Kontakt s publikem měl skutečně fantastický, bylo vidět, že mu na lidech záleží a do vystoupení dává všechno, jakoby to mělo být naposledy.

Nakonec svlečený do půl těla vběhl doprostřed hlediště a v té chvíli vypuklo naprosté šílenství. Akon stál na ramenou ochranky, dotýkal se lidí, lezl po tribunách, nechal se unášet rukama fanoušků a přitom všem ještě dokázal bezchybně zpívat. Dav vřel a někteří v tlačenici riskovali zranění, jen aby si s ním mohli podat ruku. Pár dospívajících dívek se dokonce rozbrečelo.

Zvláštní, ale tak ohromně pozitivní koncert tu dlouho nebyl, chvílemi to vypadalo jako při vystoupení Michaela Jacksona v osmdesátých letech. Nedá se popřít, že Akon je komerční a jistě byste našli desítky lepších instrumentalistů, než je jeho basák,  bubeník a klávesák, a přesto všechno šlo o skvělý koncert. 

Jsou umělci, kteří inspirují k sebevraždám, a pak jsou interpeti, kteří kolem sebe šíří pozitivní energii a štěstí. Akon patří k těm druhým a jestli má někdo v současném mainstreamu X Factor jako hrom, tak je to on. 

.