Příběh čtvrtého pokračování Ramba s podtitulem Do pekla a zpět je prostinký jako striptérka z příhraničního saloonu na Chomutovsku. Veterán Rambo si loví v jihovýchodní Asii hady a chce mít svůj klid, ale pak přijedou misionáři z USA, kteří chtějí pomoci barmským chudákům terorizovaným zlotřilou armádou, a je zle.

Pan Rambo přijel do vsi...

Rambo v té chvíli řekne asi nejrozumější větu v celém filmu, když je upozorní, že jestli jim vezou jen modlitební knížky a žádné zbraně, můžou se rovnou otočit a jet domů.

Křesťané jednání s Rambem téměř vzdají, ale pak se potvrdí, že kam Bůh nemůže, tam nastrčí blondýnu (sympatická, leč herecky velmi naivní Julie Benzová).

Ta přijde za hrdinou večer sama, dělá laní oči a pronáší neuvěřitelné morální poučky. Zabiják Rambo překvapivě vzplane jako stará stodola a souhlasí, že je zadarmo odveze do válečné zóny.

Tam posléze zabije asi stopadesát lidí a to velmi vynalézavým způsobem a v řemeslně hezky zvládnutých scénách. Nechybí střelba lukem do oka a skrz hlavu, poletující končetiny, vyhřezlé vnitřnosti a další kratochvíle.

Tak teď jsem se ale opravdu naštval...

Nejlepší ze všeho je ale pozorovat, jak se při tom Stallone tváří. Říká se, že umí jen dva obličeje: naštvaný a pořádně naštvaný. V tomto filmu používá jen ten druhý a jeho minimalistický projev dosahuje bizarní dokonalosti.

Přesněji řečeno, Stallone vůbec nehraje, on jen stojí a převážně mlčí. Jednou za deset minut pak pronese hlášky jako „Seru na svět“ nebo „Nic se nezmění“.

Podíváme se, holenku, co si měl k snídani...

Čtvrtý Rambo může být pro některé diváky krásným návratem do doby, kdy Hollywoodu vládly zarputilé macho typy jako Sylvester Stallone a Bruce Willis, kdy ještě James Bond nebrečel v koupelně a Arnold Schwarzenegger netočil příšerně trapné rodinné komedie.

To však těžko pochopí divák, který nebyl v 80. letech malým klukem. Pokud nehltal prvního Terminátora z nekvalitní videokazety, nechodil pařit Moon Patrol „za dvojku“ na kolotoče a nepral se se spolužáky o náplepky Šmoulů a Freddieho Mercuryho, neví, jak cool může být jeden italský svalovec, který toho moc nenamluví.