Článek
Všechny čtyři večery byly prakticky vyprodány a publikum nadšeně aplaudovalo jak jednotlivým pěveckým výkonům sólistů, tak především orchestru, který podal výkon kongeniální výrazové bohatosti Wagnerovy partitury. S u nás neslyšenou precizností a dokonalou souhrou pronikl do pletiva příznačných motivů Wagnerovy hudby, posluchačům zprostředkoval její hutný symfonismus, barevnost a dynamickou bohatost. To vše se promítalo především do symfonických předeher, meziher a doher, jinak orchestr respektoval pěvce a vedl s nimi citlivý muzikantský dialog.
O prvních dvou částech jsme již v Právu psali, Siegfried a Soumrak bohů přinesl řadu dalších nádherných orchestrálních míst s lyrickými pasážemi i gradovaným dramatismem, který kulminoval v závěrečné části Siegfriedovým smutečním pochodem, kde šel posluchačům doslova mráz po zádech
Výtečné pěvecké i herecké výkony
Siegfrieda v obou částech zvládal hravě krásným zvučným tenorem Alfons Eberz, který byl navíc velmi přesvědčivý i herecky – jeho chlapecky nezáludný, přímočarý Siegfried budil sympatie diváků. V roli valkýry Brünhilde vystřídala onemocnělou Iréne Theorinovou v poslední části Luana DeVol, jejíž stále krásný, byť už mírně za zenitem znějící hlas gradoval v nesmírně náročné závěrečné árii ke grandióznímu výkonu.
Ocenění zaslouží i Wolfgang Schmidt jako Mime a Tomasz Konieczny jako Alberich v Siegfriedovi, skvělý Matti Salminen jako Hagen a Hartmut Welker jako Alberich v Soumraku bohů (jejich dlouhý dialog byl pěveckým i divadelním zážitkem), sezpívaná tria dcer Rýna i sudiček v Soumraku bohů, a především Christa Mayer jako hlasově i jevištně dominantní Erda.
Režie staví na principu „divadla na divadle“, který prolíná v různé podobě celou tetralogií – v Siegfriedovi využil režisér příjemně hravým způsobem starobylých kulis loutkového divadla, maňásků i černého divadla, v Soumraku bohů se vrací na scénu zvlněná řada sedadel, do nichž postavy usedají jako diváci vlastních osudů před obrovským, nakloněným portálem. Wagnerův Ring se u nás z mnoha důvodů nehraje, takže je třeba za ním putovat. Do Drážďan není tak daleko. A stojí to za to.