Jaroslav Rudiš (1972) zatím vydal tři romány. Po prvotině Nebe pod Berlínem následoval Grandhotel, který byl úspěšně zfilmován, a jeho poslední knihou je aktuální Potichu.

Mnozí čtenáři kladli klasickou otázku, kde autor hledá inspiraci ke psaní. "Hodně mě inspiruje to, co kolem sebe vidím a slyším. Třeba nějaká věta, situace, tvář, pocit. A najednou se to rozjede a z věty je odstavec, kapitola," odepsal Jaroslav Rudiš.

Jak dodal, ke psaní se dostal náhodou. "Chtěl jsem vždycky mít nějakou kapelu, ale moc mi to nešlo. Pak jsem odjel do Berlína, byl tam úplně sám a najednou se mi spustilo psaní. A vznikla knížka Nebe pod Berlínem, příběh zkrachovalého učitele, který uteče z Prahy, snaží se v berlínském metru znovu najít a potká krásnou německou holku Katrin. Úspěch té knížky mě překvapil, pořád ho úplně nechápu. Asi v Česku žije spousta tajných Berlíňanů a Berlíňanek," domnívá se Rudiš. 

Jako svá nejoblíbenější díla uvedl Škvoreckého Zbabělce, Směšné lásky od Kundery nebo Obsluhoval jsem anglického krále od Bohumila Hrabala. "Jinak se mi teď velmi líbil román Němce Daniela Kehlmanna Vyměřování světa," doplnil.

Ke každé knížce soundtrack

V současnosti si dává od psaní malou pauzu. "Můj poslední román Potichu vyšel v prosinci, takže si vybírám trochu volno. Ale příběh další knížky se mi už rodí, vím, že se bude odehrávat v letech 1989 - 2009 a že se rozeběhne po Evropě a že asi bude o míjení dvou lidí, co nějak měli být spolu, ale nějak se jim to nedaří," uvedl.

Téměř polovina dotazů směřovala na Rudišovu fascinaci hudbou. "Hudba... Bez ní bych asi nic nenapsal. Ke každé knize si vytvářím soundtracky, u Potichu mi hráli třeba Sigur Ros, Massive Attack nebo Placebo, které poslouchá jedna z postav, emopunkerka Vanda. A taky třeba Arcade Fire a Priessnitz. Snažím se z hudby nasát náladu, rytmus. Literaturu vnímám hodně hudebně," uzavřel autor.