Jak se to stalo, pane principále Soboto?

Je mi to líto a chtěl bych se divákům omluvit, nájemce Antonín Ptáček nám od Nového roku vypověděl smlouvu. To, že se k tomu schyluje, jsem věděl už od léta, ale bál jsem se to říkat veřejně, abychom vůbec dohráli do konce roku.

V čem je problém?

Asi z nás nájemce neměl podle svých představ dost peněz. Už na jaře přizval do budovy Mezinárodní konzervatoř Praha, která se pod vedením dr. Ščuky věnuje přednostně romským studentům. S nimi jsme vycházeli velice dobře. Dokonce jsme chystali spolupráci v připravované Sensibilšou, kde s námi měli studenti vystupovat.

Vlastně díky nim jsme mohli hrát ještě i na podzim. Ale teď už mu vadí i oni. Oznámil, že v budově proběhne rekonstrukce, ale dozvěděli jsme se, že ve skutečnosti prý z divadla chce udělat kasino.

Jak dlouho jste v hotelu Central Legie hráli?

Dva a půl roku a měli jsme stále vyprodáno, řada diváků chodila na naše představení opakovaně. Byl to pro nás ideální sál – jednak umístěním v centru města, jednak stolovým uspořádáním, které umožňovalo občerstvení během představení, čímž vznikala velice neformální, rodinná atmosféra. Podobný sál se těžko shání.

Co teď budete dělat?

Zatím čekat. Pan Ptáček je jen nájemce, majitelem jsou Čs. legie. Uvidíme, jak se vztahy mezi nájemcem a majiteli vyvrbí. Třeba ještě máme naději.

Máte nabídky působit i v jiných prostorách?

Máme, ale začínat někde jinde není jednoduché. Trvá minimálně rok, než si diváci na nový prostor zvyknou. A upřímně řečeno, poté, co jsme se stěhovali z Trojické ulice do Tingltanglu v ulici Karolíny Světlé, pak do bývalého kinosálu v Kotvě a nakonec do Centralu, už se mi znovu začínat někde jinde ani moc nechce. Máme i nabídky na zájezdy, ale většina z nich je na Slovensko a já se cítím už na zájezdovou činnost unavený. Vždyť od začátku 90. let jsme sjezdili celou republiku.