Příběh ambiciózního bonapartisty Juliena Sorela se v jejich podání scvrkl na vylíčení dvou milostných eskapád - z postele Paní de Renal a do postele Mathildy de la Mole. Autoři připsali Julienovi postavy dvou rádců - „červeného“ Napoleona a „černého“ jezuitu, našeptávačů taktiky a strategie na cestě za kariérou, a dokud se Julien drží jejich rad, jeho hvězda stoupá.

Pro jevištní podobu muzikálu to ale moc šťastné není, zvlášť když je autoři zmnožili o další „průvodce“ - proti Napoleonovi a jeho granátníkům postavili Pannu Marii (Hana Holišová) se sborem andělů a Mathildě de la Mole přidělili filosofa Voltaira (Viktor Skála). Režisér Juraj Deák a choreografka Lenka Dřímalová tak spotřebovali dost energie na to, aby všechny postavy s jejich rádci na jevišti ladně seskupili, přičemž výsledek připomíná tak trochu estrádu s televizním baletem víc než dramatický příběh.

Sorel beztvarou loutkou

Juilen Sorel je v této koncepci poněkud beztvarou loutkou v rukou svých rádců a mnoho na tom nezmění ani suverénní herecký i pěvecký výkon Dušana Vitázka, neboť Napoleon (Jan Apolenář) a otec jezuita (Martin Havelka) jsou velmi výrazně exponované postavy. Z obou ženských protagonistek vychází lépe Paní de Renal Ivany Vaňkové, jíž patří také patetické finále muzikálu, zatímco Soňa Jányová kreslila Mathildu de la Mole v jednostrunné afektované poloze a se zřetelným řečovým akcentem.

Zatímco v případě Nany vytvořil skladatel Miloš Štědroň skvostnou přehlídku historických stylů, zde zůstal u povšechné „filmové“ quasihistorizující romantické hudby s řadou konkrétních citací (Čajkovskij, Musorgskij), z nichž některé přerůstají do vlastních autorských inspirací (opakovaně exploatované téma Musorgského Velké brány kyjevské). Se zvukem symfonického orchestru si počíná jako vždy obratně a nápaditě, ale přesto hudba působí jako jednolitý romantizující proud bez (až na výjimky) výraznějších „hitů“.

Červený a černý je muzikál o lásce, nic víc nic míň. Stenhalův román je ale bohatší o řadu dalších témat, jejichž aktuální využití zůstalo zahlušeno romantickým patosem. Nana byla v tomto směru zdařilejší.

Milan Uhde - Miloš Štědroň: Červený a černý, Režie Juraj Deák, hudební nastudování a dirigent Jiří Petrdlík, hudební aranžmá Leoš Kuba, choreografie Lenka Dřímalová, scéna David Bazika, kostýmy Sylva Hanáková, dramaturgie Pavlína Hoggard. Světová premiéra 8. 12. 2007 na Hudební scéně MD Brno.