Jako zkušený novinář, který pracoval posledních deset let v deníku Právo, se dostal do Kuvajtu v doprovodu prezidenta Havla, v Saúdské Arábii sdílel opulentní oběd s princem Mansúrem, mluvil s představiteli moci v Afghánistánu, Pákistánu i jinde. V oficialitách by se dalo pokračovat, podstatné ale je, že sám prošel palestinskou Gazu, íránská města i vesnice, ve spacáku přespával v zemích, kde operují především vojáci. On však mluvil s lidmi o tom, jak žijí oni.

Připomíná, že my Evropané se Blízkého východu často zbytečně bojíme, jiní si ho leckdy zase nadmíru idealizují. Ačkoli si na cesty ordinuje koňské dávky povinné skepse, mnohé fascinující jevy uchvátily i jeho. Šokující je hned úvodní scéna: na podzim 1996 v jihoíránské provincii Fárs ho s kamarádem Michalem málem ukamenovali.

Dokumentovali život kočovníku, příslušníků národa Kaškájů a dva chlapci se šátky přes obličej a s dřevěnými kindžály v ruce si je vybrali za terč. Chvíle hrůzy, strach o život. Pomohli dobří lidé. Jsou všude na světě a pochopitelně i v islámských zemích.
Je sympatické číst o muži v zapadlém městě Chorramábad, který zná Žert Milana Kundery ve francouzštině i perštině. Tureček dokázal získat svědectví žen, jak se jim žije v halení a to nejen oděvním.

Smutné je čtení o tom, že ortodoxní muslimové považují ateistu, tedy nevěřícího za nečistého, hodného trestu či přímo beztrestného zabití. Získal upřímná vyznání mladých mužů, kteří dnes těžko hledají možnost k seznámení, když se nelze setkat s dívkou bez doprovodu bratra, strýce, otce… A milostné poznání je možné až po svatbě. (Ne všichni to přesto dodržují).

Kniha vznikla z obdivu a úcty k lidem Středního východu. Je dobře, že máme k dispozici svědectví z první ruky. Jen když se poznáme, máme naději na dobrý vztah.

Břetislav Tureček: Světla a stíny islámu, Euromedia Group a.s. – Knižní klub, 216 stran, 48 stran barevných příloh, 289 Kč