Na brněnském nádraží nad Kolištěm potkali malého Žida Georga Taboriho z Budapešti. Každý po svém se do něho strefují. Je jasné, že na druhou světovou válku bylo zaděláno právě tady.

Kadil Hitler?

Ne náhodou odkazuje Goldflam na Taboriho, kterému nacismus vzal v koncentrácích většinu příbuzných. Proslul mj. ironickou dramatizací Hitlerova Mein Kampf (hraje se v Ostravě). Právě na jeho humor Doma u Hitlerů navazuje.
Nejspíš si autor v dětství položil otázku, která trápila i mne: Čůrají a kadí prezidenti a Hrdinové Sovětského svazu? Goldflam to vztáhl na fýrera. A nahlédl rovnou do jeho kuchyně.

V ní Eva Braunová plete Ádovi čepičky, vůdce chodí v pantoflích a županu, a prudérně se vyhýbá řečem o sexu. I jeho domácí projevy jsou ale každým coulem národní. K sousedům Goebbelsovic zajde Eva pro cibuli, doma došla. Všechno je státotvorně říšské, o Hitlerovo zdraví pečuje Pepík Mengele.

A když už teče do bot, „kucí“ Goebbels, Himmler a Göring se porafají jak rošťáci, než jim dá vůdce uklidňující bonbóny s cyankáli. On sám se stěhuje do Latinské Ameriky, maluje židovské portréty a žije podle hesla Kunst macht Frei...

Jsem Žid a zdráv

Sžíravě sarkastické. Bál jsem se, že jen pro poučené diváky, ale do divadla tupci nechodí, zapomněl jsem. Sukces! Také pro bravurní herecký výkon Petra Jeništy (autentický Hitler). O nic méně pro Janu Plodkovou (Braunová), Simonu Pekovou (Goebbelsová) - jejich slepičí výstup byl skvělý, zejména díky staccatu Plodkové...
K tomu Marlene Dietrich zpívá Sag mir, wo die Blumen sind, Hitler si střihne Kanderova a Ebbova Kabaretiéra. Goldflam nezapomněl parafrázovat ani Chaplinova Diktátora... Skvělý kousek, jehož návštěvu nevynechejte. Jak říkává Arnošt Lustig: Jsem Žid a zdráv.

HaDivadlo Brno – Arnošt Goldflam: Doma u Hitlerů. Režie HaDi, úprava textu a dramaturgie Luboš Balák, scéna Martin Amstler, Balák, výtvarná a odborná spolupráce Miroslav Kumhala, kostýmy Kateřina Kumhalová, výběr hudby Karel Hanák. Světová premiéra 10. listopadu 2007.