Víte, pokolikáté se vracíte na česká pódia?

Ne. Už před dlouhou dobou jsem to přestal počítat, ani nevím na jakém čísle jsem skončil. Ale řekl bych, že sem přijíždíme minimálně tak potřicáté, spíš počtyřicáté.

Napsal jste někdy píseň, ve které by se Česká republika odrážela?

Vlastně mnohokrát. Protože já pořád píšu o svém životě a o tom, co vnímám. Nikdy to sice není o tom, že kráčím ulicemi Prahy nebo po Helsinkách, ale rozhodně píšu o svých dojmech, které v těch městech získávám.  V podstatě tak popisuju sebe, ne  okolí. Nejsem ani moc dobrý vypravěč příběhů, zpívám spíš o pocitech a atmosféře.

Vaše poslední album Release Date (2007) má atmosféru poměrně temnou. Je už zpátky veselý Kärtsy?

Snažil jsem se popisovat temnou stranu lidské přirozenosti, protože není pochyb o tom, že existuje. To každý ví. Život je neustálý boj mezi dobrem a zlem a není dobré zpívat jen o jednom z toho. Nechci tmavou stránku tohoto světa odmítat, proč o tom tedy také nezpívat. Ale stále končím dobrem, protože věřím tomu, že větší moc má právě dobro.

Jste o tom přesvědčen?

Myslím, že zlo je slabší a je lehčí ho překonat. Mnoho lidí s tím nesouhlasí, ale přesto hluboce věřím, že i když lidé stále mluví jen o špatných věcech, které se dějí v jejich životech, jsou to dobré věci, které hýbou tímto světem. Lidé jsou stále většinou zdraví, chodí na svých dvou nohou a dělají činy, které by bez pozitivní energie nezvládli. Zlé aspekty života jsou podle mě přeceňovány, nevyhrávají, to je jen iluze. Zdá se to spíš být jakýmsi cynickým životním stylem. Možná lidé hledají v těch negativech nějakou romantiku.

Jen se koukněte na titulní strany novin, ať už jim věříte nebo ne, hodně vás ovlivňují. Novináři v tomhle mají veliký vliv. Stejně tak televize. Je plná negativních zpráv, ale proč?

Často se ptám, proč více neinformují o dobrých věcech, které se udály.

Co si myslíte o hudbě skupiny Wohnout, s níž u nás absolvujete čtyři koncerty?

Nemám ponětí, o čem jsou její texty, ale cítím v nich dobrou atmosféru. Z jejich hudby i přístupu. Jsou to moc milí kluci. Jsou sice o generaci mladší, ale jsou otevření takové hudbě, jakou děláme my. Máme ke kytarové muzice podobný přístup. Zaslouží si svůj úspěch. Moc se těším na společné koncerty.

Vaše skupina se jmenuje Waltari. Četl jste všechny knihy Miky Waltariho?

To spíš kytarista Jariot, on je největší čtenář z naší kapely. Upřímně řečeno čtu většinou jen knihy o umělcích, hlavně životopisy. Možná to všechno dočtu až budu starší. Nyní se cítím příliš zaneprázdněný na to, abych se soustředil na tak velké romány, jako píše Waltari. Jsou to hodně tlusté knihy s dlouhým příběhem. Trvalo by mi tak dva měsíce, než bych je přečetl, jsem hodně pomalý čtenář.