Borkovec i nadálé zůstává autorem ohlasové, odvozené lyriky, ve které parafrázuje, variuje nebo přímo přejímá cizí nálady a pocity - a vlastní autorský vklad omezuje na chladnou verbální a stylistickou virtuozitu.

Borkovec se vedle básnění věnuje i překladům, především moderních ruských básníků - proto zaslechneme v jeho sbírce "těsné inspirace" Nabokovem, Chodasevičem, Brodským, i dalšími spisovateli: s jejich dílem básník chce vést dialog. Cizích slov ale v knize zaznívá podstatně více než slov vlastních. Autor jako kdyby nedokázal vnímat a reflektovat okolní svět a svoji existenci v něm sám za sebe, raději se uzavírá do věže ze slov a vět, které o světě a bytí napsali jiní. Výsledkem je odtažité, vyčtené, rozumově vykalkulované poetično, které čtenáře k ničemu neprovokuje: je pohodlně splavné a neškodné, sice cizelující formální stránku promluvy, ale zcela postrádající existenciální zkušenost.

Borkovcova raná poezie dokázala zaujmout alespoň kostrbatými autorskými neologismy, jimiž se básník snažil ozvláštnit svoji promluvu - jenže ty rozpustil čas. V nové sbírce zůstává jediné: poezie jako slepičí polévka. Univerzálně stravitelná. A bez chuti.

Petr Borkovec: Needle-book, Klub přátel poezie, Paseka, 96 stran