Ten v oné skladbě obdivoval trombon Curtise Fullera a je fascinován, že Mari motiv z jeho oblíbené skladby zná.

Sejdou se náhodně v jedné tokijské restauraci, kde se Mari na chvíli zastavila, než se setká se sestrou Eri Asai. I když je Japonka, umí perfektně čínsky a toho později využije manažerka hodinového hotelu, aby jí pomohla vyřešit případ brutálně napadené čínské prostitutky. Dávný rodinný známý Takahaši jí pak stojí po boku takřka po celou dobu. Motivy Mariina pobytu v Tokiu autor střídá s motivy přízračného snu, v němž se ocitla její sestra Eri.

Udržuje si odstup

Murakamiho vypravěč si ode všeho udržuje odstup, všechny zúčastněné popisuje jakoby z nadhledu a bez citu. Vše je zahaleno v oparu města, které s autorem sledujeme z nebe, jako noční ptáci letící vysoko na obloze. Bzukot, který vydává, je všudypřítomný, monotónní, ale nabitý očekáváním.

Evidentně inspirován milovaným Franzem Kafkou, jehož příjmení využil v předcházející próze i pro postavu chlapce jménem Kafka Tamura, stvořil tajemný hotelový pokoj, ve kterém spí Mariina sestra Eri. Na televizní obrazovce, která v pokoji svítí naproti posteli, se mnohokrát objevuje silueta muže zabíraná z mnoha stran, o němž se může čtenář jen domnívat, kdo to je. Pojednou sedí tajemný muž v onom pokoji a sleduje spící "krásnou" Eri. "...dost možná znamená, že už se tu maličko rodí něco, co musí přijít," říká k tomu Murakami.

Znovu přesvědčuje, že je autorem moderní japonské literatury, která reaguje na dění v současném světě. Neprojevuje se to jen v symbolické čepici Boston Red Sox, kterou Mari tak ráda nosí. Prostřednictvím svých postav se Murakami snaží odpovědět, co jsou potřeby dnešního světa. Podle Mari i Takahačiho mezi nimi nesmí chybět schopnost rozumět druhým a vnímat je, zvlášť ve chvíli, kdy je to nejvíc potřeba. Kromě svobody i schopnost pomoci druhým nebo i sám sobě v nesnázích.

Haruki Murakami: Afterdark

Euromedia Group - Odeon, přeložil a doslov Tomáš Jurkovič, 160 stran