O jeho distribuční premiéru se zasloužila Asociace českých filmových klubů, která jej zařadila do putovní přehlídky Střední Evropa. Ačkoliv jde o záslužný a sympatický počin, vznikl dramaturgicky náhodně poskládaný koktail filmů, o čemž svědčil zvlášť dokument Lucie Králové.

Vedle originální grotesky Ulricha Seidla Import/Export, polského sociálního dramatu Náměstí spasitele, slovinské sladkobolné komedie Z hrobu do hrobu a několika diváckých a žánrových snímků je Ztracená dovolená rafinovanou, inteligentní hříčkou.

Na začátku měla mladá dokumentaristka a autorka filmů jako Zlo pověstné dítě nebo Prodáno jen námět o turistech a v ruce jednu banalitu, z níž se stala dokumentární i absurdní "detektivka". Jeden cestovatel Láďa objevil ve švédském kontejneru vyhozený kufr, v němž zůstalo dvaadvacet nafocených negativů.

Téměř happeningové pátrání

Po vyvolání se zjistilo, že představovaly ztracené vzpomínky na dovolenou, na kterých pózovalo několik Asijců, zřejmě čínských vládních úředníků.

A filmaři se pustili do téměř happeningového pátrání po šesti Číňanech v širém světě, kde shodou okolností pochází každý čtvrtý obyvatel jako naschvál z Číny. Vyvolaných 756 fotografií nechali například vystavit v Galerii Mánes a přivedli před kameru experty na východní Asii, soukromá očka z detektivní kanceláře, kartářky, sinology nebo recepční ze severských hotelů. Jako pod mikroskopem sledujeme operaci, během níž lze obraz člověka oživit a neznámé tváři přiřadit identitu, byť máme k dispozici jen sérii náhodných fotografií a jednoduchá gesta.

Obraz o nás mluví více, než bychom si chtěli přiznat, a i momentka z cest může odhalit náš příběh i samotný život. Může být povrchním otiskem dovolené, stejně jako existenciální sondou. Naštěstí zmrtvělá fotografie i tento film-esej zanechává ještě spoustu otázek, třeba proč se Číňané nejraději fotí na louce mezi květinami? A jedna z těch nejzásadnějších zní, jestli lze někoho s pomocí médií najít na druhé straně zeměkoule?

Nejde sice o nijak objevnou teorii, podle níž se svět stal globální vesnicí, kde se před televizí člověk neschová.

Ale překvapující je zjištění, že je to skutečně pravda. Jenže v okamžiku, kdy štáb po tříletém pátrání přijíždí do Číny a blíží se už šťastnému konci, film je už jízdou na čínském nebezpečném drakovi.

Rozbíhá se nezvladatelně do několika stran a Králové nedrží jeho opratě pevně v ruce. Vždyť je spíše za nesvobodnou turistku, kterou vozí zástupci místní televize jako cvičenou opičku po památkách a oficialitách, až se nenápadně stává sama námětem "jejich" příběhu - jakéhosi propagandistického, ideologického dokumentu o porozumění mezi národy.

Najednou se tu kříží několik filmů i tušených světů, toho českého, ironického, happeningového s čínským totalitním a oficiálním.

Nezbývá než před tím kapitulovat, poděkovat, rozloučit se a odjet a cosi tam otevřeného zanechat. Zbude alespoň zážitek, po němž se už nikdy nebudete dívat na momentky z dovolené stejně jako dosud.

Ztracená dovolená, ČR (2007), 85 min.

Režie, scénář: Lucie Králová, producent: Martin Řezníček, kamera: Tomáš Sabo, Braňo Pažitka, střihač: Jakub Hejna