"Nezajímám se o komerční úspěch," tvrdí dnes stejně jako dříve. Novinka je klidná a vyrovnaná. Na dvanácti jednoduchých písničkách s Grayem i tentokrát spolupracuje producent a zvukový inženýr Mc Clune. I tentokrát je Gray schopným a citlivým skladatelem a interpretem a Mc Clune tím, kdo písničkám dodává náladu. Možná do nich ale zasahoval až příliš: nová deska jako celek působí ve srovnání s předcházejícím albem trochu monotónně a chladně. Živé nástroje jsou zbytečně potlačeny do pozadí, vytaženy jsou elektronické rytmy a zvuky. Album tak místy připomíná tělo bez krve: člověk ho vidí, ale necítí.

Melancholie i emocionalita zpěvu

Ještě že tu je až soulově měkký, emocemi nabitý a důvěryhodný Grayův zpěv, který přilévá opravdovosti a skvěle balancuje na sotva viditelné hraně mezi sentimentem a melancholií. V těch nejsmutnějších skladbách jako například Freedom, vystlané pianem a akustickou kytarou, mu to možná sedí nejvíce. Znamenitá je i ovšem vypjatější a gradující Real Love, opětovně proložená pianem. David Gray je citlivý introvert. "Utíkáme světem, který ztratil svůj smysl," zpívá například ve zmíněné písni Freedom. I z ostatních písniček lze snadno vycítit, že si přijde trochu ztracený. Souží se a touží. A neláme si hlavu s tím, že to mnohdy říká na rovinu, že nehledá nová slova a poetická balení: "Miláčku, abych byl upřímný, pořád nevím, co to je láska," opakuje odevzdaně třeba v poslední The Other Side. Melodii udává jen piano a čas plyne velmi pomalu.