S napětím očekávaná Divoká kachna norského Nationaltheatret zaujala precizními hereckými výkony, ale také masivní redukce textu a výrazový minimalismus zanechaly dosti chladný dojem. Inscenace maďarského režiséra Róberta Alföldiho vždy Plzeň provokovaly k diskusi, ale letošní muzikálově hlučná a režijně nevyložená Žebrácká opera zklamala.

Očištění Sarah Kane v režii Andreje Serbana mne zaujalo nikoli avizovanou krutostí, ale dokonalou profesionalitou rumunských herců.

Největší ohlas vyvolala mile hravá projížďka švýcarským Mnemoparkem a neokázalá, intimní Soňa lotyšského režiséra Alvise Hermanise. Oba tituly vzbudily diskusi o autenticitě a hranicích divadla a reality.

Ani domácí špičky v Plzni příliš nebodovaly, nabídly spíše jen solidní než výjimečné zážitky. Se dvěma výjimkami: Uhdeho dobře napsaný a Divadlem Na zábradlí výborně zahraný Zázrak v černém domě a drsné, ale divadelně skvostné Krvavé koleno plzeňské Alfy.