Proč jste se v osmdesátých letech, kdy se všichni snažili pracovat s přesně definovaným a často čistým zvukem, vrátili ke zpětným vazbám?

Nás velmi čistý zvuk nikdy nezajímal. Myslíme si, že život je o něco méně uspořádaný, takže máme rádi, když je zvuk taky svým způsobem méně přehledný, promíchaný. Myslím, že to vycházelo z toho, co se dělo v New Yorku v hudbě na počátku osmdesátých let. Lidé jako Glenn Branca a Rhys Chatham vzali hodně kytar a vytvořili z nich orchestr, kde se zvuk mísil.

Líbil se nám jejich nápad vytvářet v hudbě velkou plochu, našim uším to znělo velmi moderně, bylo to mnohem zajímavější než typický rock´n´roll, který tehdy hrála řada lidí . Myslím si, že pokusy s laděním vedly k tomu , že to neznělo normálně, protože když se hraje v otevřeném ladění, tak hudba zní odlišně.

Jak důležité je pro vás improvizovat?

Pro Sonic Youth je docela důležité spojovat improvizaci se strukturou. Baví nás mít písně se strukturou, ale také free pasáže. Zejména, když je struktura v určitý okamžik udávaná improvizací. Pro nás představuje improvizace strukturotvorný element, je to způsob, jak udržovat hudbu překvapující, je nudné hrát píseň každý večer stejně. My se snažíme ji nepojímat pokaždé úplně stejně, takže se leccos může stát a píseň zůstává stále zajímavá.

Zpětná vazba ale je hodně nepředvídatelná.

Ano, to a právě to přináší překvapení, musíte celou dobu přemýšlet. Je to zajímavé, protože to není jako dělat úkol do školy desetkrát v řadě za sebou po deset večerů. Každý večer zareagujete jinak.

To ale může být těžší.

Možná, v některých aspektech to je těžší, ale někdo by mohl říci, že je to snažší, je to zábavnější a udržuje to hudbu zajímavou a vyzývavou.