K nejznámějším snímkům legendárního režiséra patří Zvětšenina, Dobrodružství, Noc, Zatmění či Zabriskie point.

Michelangelo Antonioni se narodil v roce 1912 v italské Ferraře. Studoval na Univerzitě v Boloni, kde začal psát filmové kritiky pro časopis Cinema. Pak začal navštěvovat filmovou školu Centro Sperimentale a na začátku 40. let se uchytil jako pomocný režisér.

V jeho prvních dílech je znát vliv neorealismu. V 50. letech se ale od tohoto směru odklonil a nejvíce se proslavil v následujícím desetiletí, kdy natočil Dobrodružství a kultovní Zvětšeninu.

Dostával ceny, zažil i nepochopení

Spolu s Federicem Fellinim a Luchinem Viscontim byl tento nestor světové kinematografie považován za jednoho z největších italských filmových tvůrců.

Za Zvětšeninu získal v roce 1967 Zlatou palmu v Cannes a také nominaci na Oscara. Snímek Dobrodružství byl v roce 1960 na filmovém festivalu v Cannes kvůli novátorskému použití filmového jazyka vypískán, získal však Cenu poroty.

Teprve postupně se režisérův osobitý styl, použitý v "tetralogii citů" (tvořené dále filmy Noc, Zatmění a Červená pustina z let 1960 až 1964), stal pojmem ve vývoji kinematografie. Na přelomu 60. a 70. let se Antonioni vypravil až za hranice své vlasti, aby natočil několik filmů, které jeho věhlas ještě posílily.

Ačkoli jej v roce 1985 postihla mozková mrtvice, k práci se vrátil. V roce 1994 začal s pomocí německého kolegy Wima Wenderse a své ženy Enricy režírovat snímek Za mraky. V roce 1995, kdy film dokončil, obdržel čestného Oscara za celoživotní dílo.

Herec ze Zvětšeniny: Nikdy jsem to nepochopil

"Nejtěžší bylo přizpůsobit se jeho požadavkům, byl génius s téměř sadistickými sklony, drsný a neuvěřitelně precizní. Nikdy se nezajímal, jaký má herec názor na postavu, prostě musel plnit rozkazy," řekl o režisérovi britský herec David Hemmings, představitel hlavní role ve Zvětšenině.

"Neměl vlastně ani žádný scénář, jen koncept v hlavě, který nikomu nesvěřil. Mnozí říkají, že byl obtížná osobnost, ale já ho miloval, byl pro mě nejvynalézavější ze všech," dodává představitel módního fotografa Thomase. Při Febiofestu v roce 2002 se Hemmings svěřil, že film, v němž ztvárnil svou nejslavnější roli, nikdy pořádně nepochopil.

Antonioni v příběhu o tajemné vraždě nenapodobitelně zachytil atmosféru "swingujících golden sixties" v Londýně včetně erotické nevázanosti, narkotických tripů a rockových excesů. Slavné dílo, pointované závěrečnou tenisovou scénou s neexistujícím míčkem, lze podle kritiků chápat jako "nadčasové podobenství o cestě k poznání a o relativitě pravdy a zdání".

"Zkuste mu odporovat a rozčtvrtí vás. Na druhou stranu zase oceňuju, že si vybírá jen ty nejlepší," vyjádřil se o Antonionim americký rebel Jack Nicholson, hrdina ceněného snímku Povolání: reportér. Film tematicky navazuje na Zvětšeninu. Příběh reportéra Davida Locka, jehož profese odsoudí k tomu být vždy pouze svědkem faktů a nikoliv jejich protagonistou, začíná v podstatě tam, kde příběh fotografa Thomase končí.

Antonioni zemřel shodou náhod v den, kdy svět oběhla zpráva o úmrtí jiného světově proslulého režiséra, Ingmara Bergmana. [celá zpráva]