"Faktem je, že ten člověk má mozek a intelekt a ty jeho filmy jsou o něčem - jsou podstatné a filozofické a na lidské úrovni hluboké - to je fajn. Ale Bergman je v první řadě bavič. Takže to není jako povinná četba. Není to nudné," řekl o jeho díle Bergmanův velký ctitel a kolega Woody Allen.

Pro něj, Wima Wenderse, Martina Scorseseho či Akiru Kurosawu představoval Bergman nejvýznamnějšího filmového režiséra 20. století.

Sklání se před ním celý filmový svět

"Je to neuvěřitelná ztráta nejen pro Švédsko, ale pro celý svět," řekla prezidentka Společnosti Ingmara Bergmana Astrid Soderberghová Widdingová.

"Bylo to jeden z velkých mistrů filmu. Dokázal, že film může být uměním. Dnes je jen velmi málo lidí, kteří by se mu mohli rovnat," vzdal zase zesnulému režisérovi hold vydavatel časopisu Sight & Sound Nick James.

Natočil několik desítek filmů

Světoznámý režisér začal psát filmové scénáře ve čtyřicátých letech minulého století. V roce 1944 debutoval filmem Štvanice.

Již během svých studií se jako režisér věnoval amatérskému divadlu. Častým námětem jeho filmů jsou nejrůznější traumata, která prožil v dětství. Ty pak dokázal výborně přenést na filmová plátna.

Za svou kariéru natočil více než čtyři desítky snímků. K většině z nich si sám napsal scénář. Mezi nejznámější počiny patří Sedmá pečeť (1957), Lesní jahody (1957), Scény z manželského života (1974), Mlčení (1963) či Fanny a Alexandr (1983), který je jeho autobiografií. Ve filmu řeší svůj traumatický vztah k otci.

Bývá označován za nejlepšího filmaře poválečného období

Byl možná nejlepším filmovým umělcem poválečného období, tvář Ingmara Bergmana však v posledních letech mohli jeho obdivovatelé spatřit už jen výjimečně.

Proslulý švédský režisér, scenárista, dramatik a spisovatel nikdy nemiloval publicitu a již drahně let žil v ústraní na malém ostrově Farö v Baltském moři. To mu ovšem nebránilo v psaní či v práci pro divadlo. S filmováním definitivně skončil před několika lety.

A jak se viděl Bergman sám?

"Bohém v životě, pedant v práci. Bydlel jsem velmi skromně, ženil se často, ale vlastně si na svůj soukromý život ani nevzpomínám. Zpětně jej mohu sestavit podle svých filmů a režií her. Nevím, kdy se narodily děti - tak nějak mezi filmy. Ty jsou vždy součástí mého myšlení, mých pocitů, nejistot, snů a tužeb. Někdy vyvstanou z mé minulosti, jindy z přítomného života."