Článek
We Are The Night potvrzují, že Tom Rolands a Ed Simons umí, dochází namíchat podmanivý koktejl přímočarých tanečních rytmů, jaký nabízí titulní píseň i hit Do It Again, a psychedelických nálad ozvláštněných ještě hlasy. I novinka potvrzuje, že se i díky jejich tvorbě část taneční hudby proměnila v moderní pop.
Schopnosti zajímavě kombinovat často protikladné prvky potvrzuje úvod desky s podmanivou No Path To Follow, hybnou titulní skladbou a zejména s All Rights Reversed s nádhernou kombinací posmutnělého samplu, rytmu a hlasů. Těžko najít chybu, ovšem poslech dalších skladeb odhalí, že jde o klišé, že chemici sice umí, ale opakují stále stejný postup, i když mění samply, zvuky, rytmy a hlasy.
Nepřichází žádné skutečné překvapení, žádná inovace, jakou slynula raná alba. Jasný tah na branku přinesl skupině opět úspěch, album se skutečně vryje do paměti, je však až příliš prvoplánové, takže se může celkem rychle omrzet, jak tomu bývá u popu. Druhá půlka desky není slabší, jak uvádí mnohé zahraniční recenze, zejména potemnělý Burst Generator je povedený a podmanivé jsou i do gotiky ladéné Battle Scars se stylovým hlasem folkaře Willyho Masona.
Chemici ani na nové desce nedokázali najít nový přístup, který by je posunul dál. We Are The Night na tom nic nemění, je to řemeslně dokonalá deska, která nepůsobí archaicky, ovšem byvšího vizionářství nedosahuje. Ani to však není málo, je těžké překonat tak klíčové desky jako byl Exit Planet Dusk a Dig Your Own Hole v rychle se vyvíjecím světě taneční hudby a novinka není šaptná, ikdyž se scéna posunula dál.