V románu satiricky popisuje zážitky z bombardování Drážďan během druhé světové války. Nálety zažil jako zajatec. V USA byl v některých školách kvůli popisovanému násilí zakázán. Román byl vydán v roce 1969 jako protest proti tehdejšímu vedení války ve Vietnamu.

Právě v 60. a 70. letech napsal Vonnegut svá nejznámější díla a jako autor byl oblíben především mezi studenty. Kromě románů psal také eseje, povídky a divadelní hry.

Od sci-fi k absurdní grotesce

Vonnegut se narodil v listopadu 1922. Jeho literární dráhu formovala druhá světová válka a německé zajetí. Ve svých románech ale zúročil i znalosti, které získal na vysokých školách, studoval biochemii, antropologii i strojní fakultu.

Vonnegut začínal se sci-fi v době, kdy tento žánr byl na vzestupu a rychle se rozvíjel, přičemž ustupoval od podoby dobrodružné literatury přenesené do vesmíru a okořeněné technologickými prvky. Začaly se v něm objevovat klíčové filozofické otázky o směřování dalšího vývoje lidstva.

To plně vyhovovalo i Vonnegutovi, který se sice za autora sci-fi nepovažoval, svá díla prý situoval do budoucnosti, aby mohl vypíchnout určitá témata, sci-fi až výrazně obohatil o prvky absurdity a grotesky, jež současně kritizovaly život v USA. Tento aspekt ale vystoupil na povrch až později, v dílech ze sedmdesátých let jako byla Snídaně šampiónů.

Vonnegutův vývoj jasně dokumentují díla, prvotina Mechanické piano (1952) a následné Sirény z Titanu (1959) ještě tkvěly v žánru sci-fi, i když se v nich už objevovaly prvky absurdity. Průlomová byla Kolébka z roku 1963, v níž už absurdita začala hrát klíčovou roli. Autor si jí získal kultovní postavení především ve studentských kruzích a v undergroundu, vliv měl i na hudebníky jako byl Frank Zappa nebo u nás Dybbuk.

Kritika války

Jatka číslo 5 z roku 1960 přinášejí další aspekt - odsouzení absurdity a krutosti války, jež se objevilo už v Matce noci. Silný příběh z vybombardovaných Drážďan, který ukazoval, že kruté jsou obě strany a na válku doplácejí obyčejní lidé. I když začínal za druhé světové války a končil ve vesmíru, rezonovala v něm realita konfliktu ve Vietnamu.

V osmdesátých letech pokračoval ve své tvorbě, napsal mezi jinými román Galapágy, popis doby šedesátých let, který čtou lidé z budoucnosti. V devadesátých letech pak Časotřesení, kdy se svět náhle vrátí o deset let zpět. I když Vonnegut koncem tisíciletí slíbil, že už dál psát nebude v roce 2006 přišel se vzpomínkovou knihou Muž bez vlasti, kde píše o tom, že se necítí být Američanem a kritizuje současnou americkou politiku.