Článek
Hrajete od devadesátých let. Jak vnímáte změny na scéně taneční hudby?
Je stále vášnivější, protože se na ní objevuje stále víc kapel, které hrají živě a udržují scénu svěží. Taneční hudbou je ovlivněno stále víc kapel, třeba Killers používají zvuky, jaké se objevily v technu. A stejně tak je tomu v r'n'b, které je taky ovlivněné taneční hudbou, drum'n'bassem a technem.
Jak je pro vás důležitá technika?
Mám ji ráda, proto jsem se nikdy nevyhýbala elektronické hudbě. Ta je hudbou budoucnosti.
Neobáváte se, že při důrazu, který kladete na techniku, vaše rané skladby rychle zastarají a nepřežijí čtyřicet let jako písně The Beatles?
Ne, pořád hrajeme písně jako Insomnia, které mají více než deset let a stále zní svěže. Ony taky existují metody, jak zvuk zmodernizovat. Navíc hledáme zvuky, které jsou plné citu, které v sobě mají vřelost. Obracíme se k počátkům elektronické hudby ze sedmdesátých let, protože teplý analogový zvuk používali všichni od Vangelise přes Kraftwerk až k Jeanu Michelu Jarremu. A i když se technika vyvíjí, my se pořád snažíme vytvářet něco, co je vzdušné a emocionální, což je stejně důležité jako beaty.
Hudbu tvoří melodie, harmonie, rytmus a zvuk. Je nějaká z těchto složek pro vás důležitější?
Pro mě je nejdůležitější vyvolávat emoce, můžete to dělat za pomoci melodie, groovu, vlastně pomocí všeho, co v hudbě použijete i co vynecháte. Je v tom od každého něco, ale to, co podle mě dělá Faithless tím, čím jsou, je Maxi, jeho texty a to, jak jsou ukotveny v elektronických zvukových plochách.
Mohou lidé plně chápat Faithless, i když neumí dobře anglicky?
Ano, je neuvěřitelné, jaký úspěch jsme měli v neanglicky mluvících zemích. Hráli jsme po celém světě od Skandinávie přes Portoriko až po Jižní Ameriku. Znalost angličtiny představuje výhodu, ale vibrace kapely jsou tak silné, že beztak pochopíte, co Maxi říká, i když nerozumíte každému jeho slovu. Vytvoříte si vztah k energii a vibracím a pochopíte podstatu. Důležité je, že hudba je stejně silná jako texty.
A pak ani lidé, kteří umí anglicky, nemusí hned textům porozumět. Vezměte si píseň Crazy od Gnarls Barkey, světový hit. Přestože mluvím anglicky, tak teprve při dvacátém poslechu mi náhodou došlo, o čem je text, že vypráví o klinických depresích, o tom, jaké to je být blázen. I když jsem si text pořádně neposlechla, šel jen kolem mě, líbila se mi píseň a její nálada. A myslím si, že podobné to mohou mít mnozí lidi s Faithless, říkají, že se jim líbí, protože je nadchne nějaký riff, a až později možná píseň plně pochopí.
Když vás poslouchám, působíte jako kapela plná energie, což mi trochu neladí s vaším depresivním názvem.
Název kapely pochází od jedné z našich úplně prvních písní, ze Salva Mea (Spas mě). Maxi v jejím textu říká, že nemá víru sám v sebe a že život je velmi frustrující a obtížný. Vypráví o mizérii a frustraci, o tom, jak chcete křičet, protože život je skutečně těžký. Ale mám ten název docela ráda. Jmenujeme se Faithless ne proto, že bychom byli bez víry, ale protože chápeme ten pocit, když ji ztratíte. Mluvíme k lidem, kteří ji ztratili. Říkáme jim, že musí věřit v sebe a jejich život se změní. Bez sebedůvěry se nelze pohnout vpřed. A to je poselství, které různými způsoby přinášíme celou dobu na všech albech.
Jak vaši hudbu ovlivnilo, že pocházíte z Anglie?
Tato otázka mi připadá trochu jako bavit se o tom, jaké by to bylo, kdybych byla muž. Náš zvuk je hodně londýnský, ale pro mě je taneční hudba univerzální. Líbí se mi představa, že v kapele může být někdo z Detroitu, někdo třeba z Česka a další z Jižní Afriky.
Pořád můžete tvořit skvělou hudbu. V Londýně byla velmi silná klubová scéna a mohli jste tam slyšet reggae, brazilskou hudbu, techno i blues, hudbu ze všech koutů světa. Takže i když jsme z Londýna, jsme kosmopolitní. Na Faithless se mi líbí, jak jsme rozdílní, lišíme se rasami, pohlavím i vírou.
A jak důležitá je pro vás tolerance?
Můj bože, nemůžete žít, aniž byste byl tolerantní! Naše píseň Mass Destruction je právě o tom, že rasismus je zbraní hromadného ničení. Když jsi plný nenávisti k lidem a chybí ti porozumění, tak postrádáš to, co tě dělá lidskou bytostí. Přitom bolest i radost jsou pro většinu lidí stejné, ale lidi na to někdy zapomínají, říkají, že když vyznáváš jiné náboženství a jsi z jiné země, tak nemyslíš stejně. To je bláznivé. Bez tolerance přijde válka. Potřebujeme respekt k sobě i k druhým. Jak stojí v bibli, čiň jen to, co chceš, aby druzí činili tobě.