Dokument srbského filmaře Aleksandara Maniče, který studoval mimo jiné i v Praze, je vtipný až běda. Ubíhá v rytmu divoké balkánské hudby a hlavně představuje všechny obyvatele tohoto zapomenutého koutu Balkánu, kde lidé žijí v nelidských podmínkách mezi odpadky a pod chaoticky sbitými a postavenými přístřešky. Jejich životy ale stejně tak spojuje divoký temperament a společná vášeň - každý chce být šampiónem něčeho.

Ovšem nejde o olympijské disciplíny. Místní Romové tak vzdorují bídě a soutěží ve zpěvu, pijou na rekordy, jedni se utkávají v husích zápasech, aniž by ale šlo o to, čestně zápolit, jako spíše jakkoliv vyhrát, další sbírají turecké písničky. V nepřehledném a živočišném labyrintu najdete potrhlé ženské, dervišského léčitele, pisatele slovníku romštiny nebo dokonce extravagantní modely.

Koná se tu nejvíce mistrovství světa a najdete tu největší množství nejrůznějších vítězů v čemkoli. Kamera zvědavě nahlíží do tohoto magického i mystického světa Romů, kterým nás naivisticky a groteskně provází Doktor Koljo, romská filmová hvězda z Kusturicových filmů. O to víc celý film připomíná hravé leporelo, v němž se postupně pohybují všechny bizarní postavičky jako figurky v betlému na klíček. A poezie živočišnosti je tady asi jako masa na řeznických pultech, když přivezou zboží.

Tahle groteska, na jejíž výrobě se podílela i Česká televize, získala za dva roky existence několik cen na festivalech - dokonce na lidskoprávním Jednom světě. V tomto smyslu je ale stejně přeceňovaný jako legrační a jeho "lidskost" je pokrytecká. Snímek se divákovi podbízí a říká obecně jen to, co už někteří dávno vědí: že i zbídačení lidé se smějí (aby se úplně nezbláznili) a že v lecjakých koutech světa najdete bizarní kultury. O nic víc tu nejde.

Kniha rekordů Šutky, 2005, Srbsko a Černá Hora, Česká republika, Slovensko a Finsko, 79 min. Režie, scénář, produkce: Aleksandar Manič, kamera: Dominik Miškovský