Článek
Proč jste se rozhodl točit sólové desky?
Nebyl v tom žádný plán. Cokoli, co dělám, nepromýšlím dopředu, ale pokaždé se pokouším přistupovat k hudbě různými způsoby. Po posledním turné Tindersticks v roce 2003 jsem se soustředil na práci ve studiu, cítil jsem, že potřebuji experimentovat. Tak vzniklo mé první sólové album. Současně s ním jsem ale napsal hrst dalších písní, kde jsem používal více akustickou kytaru a které vyprávěly příběhy. U nich jsem cítil, že potřebují natočit prostě, tak vzniklo druhé album Leaving Songs . Často jsem začínal hrát písně sám a další lidi se přidávali a dělali to, co cítili. Naštěstí byl výsledkem zvukový tvar, který se mi líbí.
Přiblížil jste se folku?
Doufám, že ne. Je to sice něco, co bych mohl hrát, ale nemyslím si, že by mě to bavilo, i když jsem se před dvěma lety dostal do bodu, kdy jsem napsal několik písní pro akustickou kytaru, protože jsem vůbec poprvé pracoval sám. Není to však něco, v čem bych viděl budoucnost, nyní mám zájem o odlišné věci. Vzrušení z tvorby hudby má u mě hodně co do činění s tím, že spolupracuji s dalšími lidmi, že společně vytváříme tvar písní. Souvisí to s hledáním pocitu svobody, ve kterém je obsažen kus anarchie. To mě nejvíce baví na spolupráci s Tindersticks, na ně se těším, když zase hraji s kapelou.
Jak vidíte svou budoucnost, jsou vaše sólové desky jen krátkodobým vybočením, nebo se vzdálíte ještě více od Tindersticks?
Snažím se nedělat věci jen jedním způsobem, myslím si, že budoucnost tkví v diverzifikaci. Jestli se toho bude kapela účastnit, zůstává otevřené.
S čím jste nespokojen v kapele? Trpíte ponorkovou nemocí?
Když jsme začínali, byli jsme čerství a měli jsme hodně nápadů. Zrovna jsme se dali dohromady a všechno jako by přímo vybuchlo. Po dvanácti letech hraní na turné, natáčení desek a skládání jsme něco z toho ztratili a dostali jsem se do rohu. Proto vidím, že musí přijít nějaký zlom.