Článek
Divadlo zvané Tabakěrka podle svého "guru" Olega Tabakova zvolilo průřez repertoárem i režisérskými osobnostmi. Soubor disponuje výraznými hereckými osobnostmi střední a starší generace i talentovanými mladšími herci, na nichž je patrný pedagogický rukopis Olega Tabakova.
V naprosté většině nemají problémy se srozumitelností a deklamací textu, jsou pohybově vybaveni a schopni vytvořit celistvou hereckou postavu z řady významových detailů, což na mnoha našich jevištích není zas až tak běžně vídanou kvalitou.
Důsledné školení v duchu psychologického realismu je vybavilo řadou dovedností a emocionální přesvědčivostí, na druhé straně ale tvoří bariéru k pochopení textů, vyžadujících jiný přístup. Ukázal to Bernhardův Divadelník.
Smoljakov byl oceněn
Je příznačné, že Andrej Smoljakov získal za Bruscona cenu Mezinárodního fondu K. S. Stanislavského. Hraje ho jako patetického a rozervaného "tragéda státního divadla", rozdávajícího své umění takříkajíc "do roztrhání těla", nicméně jeho kreaci i režii Mindaugase Karbauskise uniká benhardovský sarkasmus, který z Bruscona činí tyranské monstrum, lpějící patafyzicky na zhasnutí požárních světel a dokonalých celestýnských nudlích. Jejich Bruscon byl spíš z čechovovského vaudevillu.
Zpověď hochštaplera Felixe Krulla utrpěla rozvleklou dramatizací prózy Thomase Manna i nevyrovnanými hereckými výkony. Nad všemi ale čněl Sergej Bezrukov v roli Felixe Krulla. Charismatický herec skvěle ztělesňuje téma inscenace o "kráse, která budí úžas."
Jeho sympatický hajzlík bez skrupulí stoupá k výšinám své kariéry a my mu sebevětší podraz odpouštíme pro jeho svůdný úsměv. Ostatně i na děkovačce pokračoval Bezrukov "v roli" - davy jásajících fanynek ho doslova zasypávaly kyticemi.
Klasika bez drastických aktualizací
Inscenace Na dně ukázala, že klasika lze hrát i bez drastických aktualizací, máme-li dobré představitele lidských typů Gorkého noclehárny. Inscenace zkušeného režiséra Adolfa Šapira staví na precizně ztvárněných postavách a dialozích, sugestivně podpořených gradujícím hudebním podkresem Ravelova Bolera.
Andrejevova Povídka o sedmi oběšených získala loni Křišťálovou Turandot za nejlepší počin sezóny. Sedm mladých herců, přecházejících z role do role, působí jako dobré studentské divadlo, příjemné hereckým nadsazením, emocí i pohybovým rozehráním. Epická dramatizace ale zpočátku diváky ukolébala téměř k spánku. Soubor uvedl i Benedettiho komedii Sublimace lásky.
Divadlo Olega Tabakova předvedlo u nás málo vídané precizní psychologické herectví mistrů jako je Sergej Bezrukov, Andrej Smoljakov, Alexandr Vorobjov, Alexandr Filippenko (skvělý Satin z Na dně), v neposlední řadě i sám Oleg Tabakov, byť v nepřekvapivých inscenacích.
Pokud by se mělo hostování Tabakěrky stát základem trvalé přehlídky, bude nutné zvážit výběr titulů a souborů, které by zajistily opravdu to nejzajímavější ze současné ruské scény. A také zvolit lepší organizaci festivalu a ceny vstupenek, dostupné i běžnému českému publiku, nikoli jen zámožné ruské menšině, jež naprosto převažovala v hledišti všech představení.