Burzián Max Skinner (Crowe) je špatný chlap, který nemá rád nikoho a nic, sebe nevyjímaje. Vydělává, vydělává, vydělává. Dávno již tomu, co jako malý chlapec na prázdninách ve Francii rok co rok naslouchal svému lenošivému a jiskrnému strýčkovi, jenž mu nad sklenkami vína z mnoha moudrostí jako tu největší vštěpoval, že čas se nemusí počítat jen na roky, ale i na ročníky.

Když se Max dozví, že strýček, kterého léta neviděl, zemřel, aniž zanechal závěť, takže na něm co jediném příbuzném leží povinnost postarat se o dědictví, žádnou radost z toho nemá. Peníze nepotřebuje, zato času nemá nazbyt ani vteřinu. Z Anglie se do Francie vydává prozářen špinavým vítězstvím v jisté finanční transakci, a je rozhodnut si se starým venkovským sídlem, kde prožil tolik krásných chvil, poradit neméně promptně jako s konkurencí. Hodlá ho co nejrychleji prodat a vrátit se zpátky.

Co se bude dít dál, zkušený divák správně předpokládá: klíč na stejném místě jako kdysi, vůně dětství, levandule a nefalšovaného zemitého venkova, plného bodrých lidí, udělá se zkaženým mužem své a setkání s patřičně živočišnou kráskou Fanny dílo dokoná. Zdá se to omleté, nepůvodní, kýčovité. Je to omleté, nepůvodní, kýčovité. Ale velmi příjemné. Ridley Scott je příliš dobrý režisér na to, aby natočil tak přímočaře pitomoučký film bez patřičných ingrediencí, jimiž ho povýší na podívanou, která stojí za návštěvu kina.

Víno a slasti venkova

Prostředkem k tomu - a hlavním tématem celého filmu - je mu totiž přesně to, co promění jeho filmového hrdinu: vůně levandule, vzpomínky na dětství, nádherná krajina francouzského venkova, dobré víno a slastné lenošení, které dokáže rozehřát i to nejledovější srdce a připomenout, co je v životě důležité a jak málo člověk potřebuje k té trošce radosti (zvlášť když ho k tomu zahřívá i dobře vypasené konto). Scott to všechno dokáže zprostředkovat divákům tak přesvědčivě, že Provence a její krása z plátna voní, dýchá a žhne sluncem.

Příběh naštěstí tu i onde prozáří také vtipnost a s neobyčejným citem a smyslem pro míru jsou zakomponovány návraty do Maxova dětství, které osvětlují minulost a váží ji naprosto přirozeně k současnosti. Russell Crowe přesně pochopil, oč tu běží. Do popředí svého hereckého projevu, na který tu rozhodně nejsou kladeny přehnané nároky, vysunul osobní kouzlo a šarm, takže je sympatickým průvodcem celým filmem, kterému tu jeho prohnanost jako trvalou a neměnnou součást osobnosti vlastně nikdo moc nevěří. Což je dobře.

S velikou pečlivostí vybral režisér ostatní herecké obsazení, Marion Cotillardovou v roli Fanny počínaje přes talentovaného dětského herce Freddieho Highmorea v roli malého Maxe k rázovitým venkovským postavám v čele se strýčkem, kterého půvabně ztvárnil Albert Finney.

Dobrý ročník, USA/VB 2006 Režie: Ridley Scott, scénář: Marc Klein podle stejnojmenné knížky Petera Maylea, kamera: Philippe Le Sourd, hrají: Russell Crowe, Albert Finney, Freddie Highmore, Marion Cotillardová.