Adams ovšem nezůstal ze tří čtvrtin zaplněné hale vůbec nic dlužen a těsně před devátou hodinou před ni předstoupil dobře naladěn a pro milovnice nehorázných sympaťáků opět velmi nebezpečný. K rockerovi takové štěstí patří. Adams připomíná rošťáka z nějaké kanadské vesnice, který před tisícovkami diváků vystupuje stejně přirozeně jako do stáje ke svým koním.

V rámci světového turné propaguje výběrové album Anthology, tudíž servíruje nejskvělejší a nejslavnější skladby ze svého repertoáru. Jistě to ale nebyl pravý důvod té lehkosti, se kterou se s písněmi během večera laskal. Kanaďan je nesporně šťastný člověk, chlapík, který umí napsat v tom nejlepším smyslu slova přilnavou poprockovou skladbu a netřeba mu k tomu velkých slov či proklamací. Jeho doménou je tzv. stadiónový rock, jako starý známý ale důvěrně oslovuje ryze rockové publikum, které jeho sudičkám nikdy nezapomene, jak příjemný hlas mu nadělily.

V Praze zpíval a se čtyřčlennou doprovodnou kapelou (celou v černém) současně hrál jeden bonbónek za druhým. (Everything I Do) I Do It For You, Summer of 69, Back To You, nádhernou Heaven, při které částí diváckého davu cloumaly láskyplné emoce a ochozy v objetí vstaly z pohodlných sedaček, Run To You či baladu Please Forgive Me.

Téměř dvě hodiny trvající vystoupení mělo úžasný spád. Adams intonoval bez jakýchkoli pochybností, spolu s kapelou si užíval každičký tón, činem konstatoval, že základem ambiciózní písničky je nosná melodie, a když si dle svých zvyklostí pozval na pódium polskou dívku z publika, s níž pak zazpíval písničku Baby When You're Gone, choval se k ní jako pravý džentlmen a nechal jí tolik prostoru, až se děvče samým štěstím málem proskákalo pódiem na druhou stranu zeměkoule.

Pod náporem uhlazených rockových skladeb s lehounce vtíravými melodiemi uběhlo Adamsovo vystoupení jako voda. Po prvním přídavku se sbalila kapela, na ten druhý, diváky vydupaný, přišel sám s akustickou kytarou a jako člověk dobrých mravů publikum uklidnil dávkou balad, po nichž se rozloučil a odešel. K soupravám metra se pak v noci hrnuly nadšené lidské hlavy, které si v duchu prozpěvovaly podstatnou část Kanaďanova repertoáru.