Článek
Hájkovou přitom ředitel muzea František Frýda považoval za jednu z nejspolehlivějších kurátorek, pro kterou péče o muzejní sbírky nebyla jen pouhým zaměstnáním, ale i koníčkem. Před soudem proto neskrýval překvapení, když se dozvěděl, že tato dlouholetá pracovnice národopisného oddělení stojí za rozkrádáním historického knižního fondu.
Podle předsedkyně senátu Bohdany Kučerové páchali obžalovaní trestnou činnost v průběhu roku 2009 až 2012. Celkem se jim podařilo prokázat krádež sedmdesáti knih z celkového počtu dvou set, které v depozitáři chybějí. Jejich hodnota se blíží půlmiliónu korun.
Hájková s Duroněm, který je její současný životní partner, se částečně doznali s tím, že z muzea sebrali a následně prodali jen třicet knih. U ostatních tvrdili, že pocházejí z rodinného dědictví „Jejich obhajoba byla nevěrohodná, soudu nepředložili jediný důkaz, který by jejich verzi potvrdil,“ vysvětlila Kučerová.
Oběma hrozilo až pět let ve vězení. „Zohlednili jsme, že doposud žili řádným životem a jejich doznání,“ vysvětila soudkyně, proč nakonec rozhodla o podmínce.
„Já bych u ní takové jednání nepředpokládal. Vždycky jsem ji považoval za solidní, seriózní a pečlivou pracovnici. To, co se stalo, je pro mě obrovské zklamání,“ uvedl o své podřízené Frýda.
Hájková v muzeu pracovala přes 22 let. Sama odešla na sklonku roku 2013, kdy už se kolem ní začala utahovat smyčka. „Výpověď zdůvodnila tím, že pociťuje ze strany nadřízených šikanu, prý se mělo jednat o sexuální obtěžování,“ řekl Frýda.
Chybělo 200 knih
Chybějící knihy odhalila inventura v roce 2012. „Nedohledali jsme asi dvě stě titulů, což je přibližně pětina celého knižního fondu,“ uvedla Jana Slámová, která tehdy národopisné oddělení vedla. V té době ještě nikdo netušil, že šlo o krádež.
„Asi rok jsme se snažili zjistit, jestli nejsou knihy třeba převedené do jiného oddělení. Při této kontrole kolega našel názvy knih v prodejní internetové nabídce pražského antikvariátu v Hybernské ulici. Informovali jsme ředitele muzea, který rozhodl, že to musíme prověřit,“ vypověděla dále Slámová. S kolegou se proto vydali do antikvariátu a předstírali zájem o koupi knih.
Knihy od nich jsem prohlížela a nikdy jsem na nich nenašla nic, co by signalizovalo, že jim nepatří.
„Nechtěli jsme tam přijít hned s tím, že jsme z muzea a že to jsou asi naše knížky. Bylo nutné získat důkaz. Tvářili jsme se jako potenciální kupci, nechali jsme si knihy předložit, abychom je mohli detailně prozkoumat a měli tak jistotu, že pocházejí skutečně z našich sbírek,“ popisovala Slámová detektivní práci.
Podle různých detailů pak pracovníci muzea skutečně prokázali, že jde o ztracené exponáty. „Když tohle zjištění ředitel muzea veřejně pronesl na poradě zaměstnanců s tím, že podá trestní oznámení policii, všimla jsem si, jak paní Hájková zbledla a začala být roztržitá,“ dodala Slámová.
Vypadali důvěryhodně
Hájkovou s Duroněm poznala i prodavačka z antikvariátu. „Ukázali se vždycky tak jednou za dva měsíce. Pokaždé přišli spolu. Knížky nosili v kufrech,“ líčila u soudu Kateřina Šperková. Když se s nimi dostala poprvé do kontaktu, řekli jí, že se jedná o rodinné dědictví.
„Kromě starých knih nabízeli i historické grafiky a pohledy. Nikdy o ceně nelicitovali, já jsem jim řekla nějakou finanční představu, se kterou pokaždé souhlasili. Koupili jsme od nich pokaždé skoro všechno,“ sdělila dále.
Oběma prý bezmezně věřila. „Působili na mě strašně důvěryhodně. Knihy od nich jsem prohlížela a nikdy jsem na nich nenašla nic, co by signalizovalo, že jim nepatří, jako třeba nějaká razítka nebo ex libris. Navíc kromě vzácných a zajímavých knih nabízeli i ty, které neměly skoro žádnou cenu. Tak mi přišlo, že tomu asi zase tak nerozumí,“ uzavřela svědkyně.
Odcizené knihy netvořily žádný monotematický celek, tituly byly napříč knižní produkcí z minulosti. „Nejsou to knihy běžně dostupné, jedná se o staré tisky psané v němčině nebo latině a vydané v zahraničí,“ sdělil ředitel muzea. Podle soudního znalce jsou mezi nimi i velmi vzácné exempláře.
„Jde například o Kralickou bibli z roku 1613 nebo o knihu o pravém umění destilování z poloviny 16. století,“ upozornil znalec. Jejich cena se na aukcích pohybuje v řádech desítek tisíc korun.