Článek
Klaga ve svém dovolání tvrdil, že soudy se dostatečně nezabývaly možností, že by bezdomovec trpěl sebevražednými sklony.
„Podle něj zůstává také otázkou, zda je člověk ve stavu středně těžké opilosti schopen vyvinout dostatečnou sílu k tomu, aby přehodil jinou osobu přes zábradlí balkónu s tím, že nelze předpokládat, že se poškozený, ač opilý, vůbec nebránil,“ psal do dovolání Klagův advokát.
Senát NS v čele s Petrem Šabatou ale na podobné stesky neslyšel. „Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů. Je jasné, jakými variantami skutkového děje se ve vztahu k provedeným důkazům soudy zabývaly a na podkladě jakých úvah se přiklonily k té verzi, v rámci níž to byl právě obviněný, který poškozeného shodil z balkónu,“ konstatovali soudci.
Incident se odehrál v jednom z pražských bytů. Klaga si pozval k sobě domů dva bezdomovce, se kterými si vesele přihýbal. Pak ale z nejasných důvodů jednoho z bezdomovců udeřil hlavou do obličeje a zlomil mu nos. Ani to mu nestačilo a napadeného bodl nožem do břicha. Poraněný bezdomovec se snažil spasit útěkem na balkón, přičemž proskočil skleněnými dveřmi. Klaga jej ale dostihl a shodil přes zábradlí. Pád do patnáctimetrové hloubky muž nepřežil.
