Článek
Advokát, který si nepřeje být jmenován, uzavřel v květnu 2006 na doporučení UniCredit Bank (tehdy ještě Živnobanky) „Smlouvu o obstarání koupě nebo prodeje zahraničních cenných papírů, jejich správě a uložení“, na jejímž základě banka obstarala za čtyři a půl miliónu korun dluhopisy amerického finančního domu Lehman Brothers (z celkově upsaných cenných papírů v hodnotě cca 220 miliónů Kč).
Jsou zcela bezpečné, ujišťoval údajně klienta jeho bankovní poradce, když mu právník sdělil, že investování do cenných papírů nerozumí, a pokud by měl nějaké cenné papíry koupit, tak musí být naprosto bezpečné.
Rozhodl se pro kajmanské fondy
Na základě prospektu, který dostal od banky, klient přistoupil na investiční návrh osobního bankéře a vložil své úspory do dluhopisů Lehman Brothers. Podle zmíněného informačního prospektu měla tato investice směřovat do kajmanských fondů této banky – konkrétně do Anthracite Investment (Cayman) Ltd. a Cayman SPV.
V polovině září 2008 ale utrpěl světový finanční systém šok, když právě Lehman Brothers oznámila bankrot a investoři do jejích dluhopisů přišli prakticky o veškeré investované peníze. Jak se ale později ukázalo, s výjimkou prostředků investovaných do kajmanských fondů Lehman Brothers.
„To jsem ale tehdy ještě nevěděl. Z banky mi teprve v říjnu 2008, to je měsíc po úpadku Lehman Brothers, telefonicky oznámili, že nemám nic,“ řekl Právu klient banky.
Teprve později podle svých slov přišel na to, že místo kajmanských dluhopisů, které mu byly nabídnuty, banka investovala jeho prostředky do jiných dluhopisů, a to dluhopisů emitovaných nizozemskou společností ze skupiny Lehman Brothers – konkrétně Lehman Brothers Treasury Co. B.V.
„Na základě těchto skutečností banka uznala, že cenné papíry, uvedené v prospektu, nejsou totožné s cennými papíry, evidovanými na účtu klienta,“ upozornil klient s tím, že mu banka nabízela investici právě na základě propagačního prospektu odkazujícího na dluhopisy kajmanské společnosti, který již také předložil soudu jako důkaz.
Rozdíl v dluhopisech laik nemohl poznat
Ze znaleckého posudku, který zpracovala Vysoká škola ekonomická v Praze, který byl rovněž předložen jako důkaz soudu, je pak navíc podle něj zřejmé, že mezi identifikací obou cenných papírů nelze nalézt žádnou shodu.
Ze závěrů posudku také vyplývá, že člověk, který neumí obchodovat s cennými papíry, není schopen posoudit, zda cenné papíry označené v pokynu k nákupu zahraničních cenných papírů odpovídají jednak cenným papírům specifikovaným v prezentaci cenného papíru a jednak jejich označení na výpisech z účtu cenného papíru.
Podle žalujícího klienta posudek rovněž vyvrátil tvrzení banky, že si měl sám zkontrolovat, jaké cenné papíry mu byly nakoupeny. „Zde jde o evidentní snahu přenášet pochybení banky jako obchodníka s cennými papíry na klienta, a přehlížet svá vlastní pochybení,“ uvedl.
Obchodník s cennými papíry je podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu povinen zákazníkovi poskytnout informace kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníka, a nesmí používat nejasné, nepravdivé, zavádějící nebo klamavé informace. K Městskému soudu v Praze proto podal žalobu o určení toho, že není vlastníkem cenných papírů, které banka upsala. O celé věci bude v úterý 15. března rozhodovat soud.
UniCredit Bank se v průběhu soudního řízení nechce k případu vyjadřovat. „Právě s ohledem na probíhající řízení a nutnost dodržení ochrany osobních údajů se banka nebude k dané věci vyjadřovat,“ sdělil Právu mluvčí banky Tomáš Pavlík.