Žena žádala, aby byla dodatečně dosazena do funkce ředitelky a požadovala veřejnou omluvu v médiích. Současně žádala finanční satisfakci milión korun.

U soudu údajně předložila dostatek důkazů, které měly nasvědčovat její diskriminaci. Domnívala se, že verdikt v její prospěch by mohl nastolit v otázce diskriminace žen nová pravidla.

Čauševićová žalovala Pražskou teplárenskou proto, že jí podle jejího mínění nevybrala na místo finanční ředitelky firmy, i když byla údajně tou nejvhodnější kandidátkou na danou pozici. Podle názoru jednapadesátileté ekonomky hrálo při rozhodování představenstva roli to, že je žena.

Ekonomce se nelíbilo, že představenstvo společnosti nevybralo v prvním kole výběrového řízení nikoho ze čtyř adeptů. Podle ní byla právě ona nejvhodnější kandidátkou. Stejnou funkci, o kterou se nyní ucházela, přitom zkušená ekonomka zastávala již v minulosti v Severomoravské plynárenské. Čauševićová je přesvědčena, že ji teplárny nevybraly kvůli jejímu pohlaví.

Ředitelem společnosti se stal ve druhém kole jeden z tří nových zájemců, který měl podle Čauševićové méně zkušeností a nižší kvalifikaci.